KOMENTÁŘ: Putinův gordický uzel - Jan Ludvík

Ruské letectvo tam dokázalo stabilizovat situaci vládních sil, která se v září zdála být značně prekérní. A tím výčet vojenských úspěchů v zásadě končí. Asadova armáda se evidentně s roky probíhajících bojů příliš vyčerpala. Ani s podporou ruských letců nedokáže významně postupovat. Pravda, do rukou vládních vojáků padlo v říjnu a listopadu ještě několik vesnic a dvě letecké základny.  Ale to nemůže zakrýt rostoucí pocit zklamání, opatrně zaznívající z Moskvy.

Celou situaci navíc řádně zamotalo Turecko, když poslalo k zemi ruský suchoj. Faktem je, že Rusové celkem evidentně Turky záměrně provokovali. Místo létání u hranic mohli pozice rebelů bezpečně ničit z velké dálky. Zároveň je ovšem jasné, že ať už nebohý suchoj narušil nebo nenarušil turecký vzdušný prostor, Turecko mohlo věc klidně ignorovat. Kdyby měli podobně lehký prst na spoušti Britové nebo Skandinávci, museli by ruská letadla sestřelovat co týden.

Putinův pokus rozetnout po vzoru Alexandra Makedonského syrský gordický uzel mečem tak zatím selhal. A co hůř. Meč se v uzlu pěkně zamotal a nepůjde jen tak vytáhnout. Prezident Putin tak stojí před nelehkým rozhodnutím.

Teoreticky může meč vytáhnout a odejít. Problém? Téměř jistě to bude vypadat jako porážka. Kapitulace před Západem, teroristy a Turky. Téměř jistě to Vladimir Putin neudělá.

Možná raději uzná, že původní meč na uzel nestačí, a dojde si pro meč mnohem větší. Taková je nejlákavější cesta k rychlému řešení. Ovšem vyžaduje nasazení tisíců a spíše desetitisíců ruských vojáků do potenciálně velmi krvavého boje. A jména jako Afghánistán, Irák nebo Vietnam připomínají, že ani opravdu velký meč není zárukou úspěchu.

Takže nakonec může Moskva zkusit uzel opatrně a ve spolupráci se obrovskou rozhádanou tlupou těch, kdo jej zamotávali, rozmotat. Otázka je, kdo z nich na tom bude mít zájem. I tak je to ale pro Sýrii nejlepší naděje.