Otázka je, která invaze je horší.

1)      Kariérní řády, plošné inkluze, žákovské samosprávné rady a povinné školské rady, financování na učitele, a ne na žáka, průřezová ideologická témata, sedm úrovní maturit…
a tisíc jedna podobných věcí dokážou: zničit kulturu škol, úctu ke skutečné vzdělanosti; otrávit nejlepší ředitele a kantory; nechat triumfovat líné a tupé…

Ale všimněte si – zničit kulturu. Toho se přece identicky bojí lidé s příchodem masové imigrace, že zanikne naše kultura.

2)      V otázce migrantů začíná ve společnosti (tím nemyslím politiky a média) výrazně převládat zdravý selský rozum. Ono skutečně, když nějaký „boží tvor ve význačné funkci“ začne v médiích poučovat ve stylu „Přijde do Evropy pár miliónů lidí z úplně odlišné kultury, co by se jako mohlo pokazit?“, pak nemusíte být zrovna absolvent Harvardu, abyste se zamysleli a řekli si: „Pozor, není to nějaký nebezpečný blbec?“

Ale u nesmyslů v českém školství zatím lidé nejsou rozzuření, jasná mlčící většina kantorů se nedokáže sjednotit. Lidi na středních školách nezajímá inkluze, na základkách se nestarají o maturity, různé typy škol bojují mezi sebou o různé zbytky „od panského stolu“ a politickým vlivem to převálcují vysoké školy.

Má se ve školách hlavně učit? Tedy hlavní je výsledný souhrn znalostí a dovedností statisíců absolventů? Nebo je hlavní „získat kompetence k celoživotnímu vzdělávání“ a „rozvíjet osobnost člověka, aby byl vybaven sociálními způsobilostmi“.
Náš školský zákon odpovídá jasně. Správně je za b).

Je role kantora přežitá? A mělo by jít jen o jakéhosi mediátora a pouštěče aplikací moderních technologií? A proto teď už nebude ve třídě učitel a žáci, ale učitel, tři asistenti, psycholog, mediátor a čertvíco ještě.

Když jsme tedy u té slavné plošné inkluze, tady prosím pěkně nejde o to, že by nemocné děti nemohly chodit se zdravými (to jde s trochou vůle snadno a nepotřebujeme na to rozhodnutí Evropského soudu vůči České republice), tady jde o děti, které z důvodu nižšího intelektu potřebují jednodušší a pomalejší výuku. Jak mi poslala jedna paní učitelka, co učí sedmáky: „Ve třídě děti řeší úlohu: Náklaďák vyjede z místa A rychlostí 50 km/h za půl hodiny za ním vyrazí auto rychlostí 100 km/h…  Někomu to jde snadno, někdo se s tím moří a pak tam je integrované (nebo inkludované) dítě, které ne zcela přesně chápe, co to je padesát.“ Tak tohle je plošná inkluze povznášející všechny ve třídě.

Patří do škol ideologie (evropanství; gender; ekologismus; boj proti xenofobii)? Nebo je naším vzorem sekulární, liberální školství prvorepublikového typu (politika v žádné podobě do škol nepatří; všichni žáci jsou si rovni, nijak se nerozlišují – jediným rozlišením je prospěch a chování). Zde je dle školského zákona správně za a). Chce to většina voličů (rodičů a žáků)? Ptá se jich někdo?

No nic, nemůžu v jednom článku rozebrat celé školství, tak snad ještě jen teď aktuální další verze kariérního řádu.

„Nezbytnost“ zavedení kariérního řádu se poprvé objevuje v roce 1995, tedy před dvaceti lety. Mezitím polovina učitelů zemřela, odešla do důchodu či mimo školství, noví logicky přišli – čili asi nehovoříme o nezbytnosti, ale o nějakém přání. Ale koho?

Učitelé chtějí přidat (nejlépe plošně), rozhodně nechtějí kariérní řád. Ti pracovití a dobří učitelé chtějí vyšší podíl nenárokové složky platu. Kariérní řád jde proti tomu.
Ředitelé škol to nemohou chtít, protože celá akce je namířena víceméně proti nim a jedné z posledních kompetencí, kterou ještě mají – hodnotit své podřízené.
Žáci či jejich rodiče? :-) Haha.

Historicky největšími propagátory jsou „odborníci“, komise a ústavy. V poslední dekádě bohatě dotovaní z evropských grantů. Léta bádali nad tím, jestli má být čtyři, pět nebo šest kategorií učitelů, a podobné vědecké otázky. Další významnou částí jejich práce bývalo spuštění kritiky, „že ani za tohoto ministra nedošlo k legislativnímu pokroku ve věci“. Kritika však nebývala ohnivá, neb další čtyři roky na bádání, komise a přilepšení k platu – nebyly tak špatné.

Za Chládka se měli všichni učitelé rozdělit do čtyř kategorií: začínající učitel, standardní učitel, vynikající učitel a „perlička“ :-) „učitel-aktivista celostátního významu“.

Teď prý komise paní ministryně došla k vědeckému poznatku, že kategorie budou tři. Ale přesně to nevím (je to hlavně jedno), neb jsem na prezentaci do Senátu nešel.

Ale vždyť hodnotit, motivovat a vést učitele je jedna z hlavních náplní práce ředitelů. Asi ta nejdůležitější. To přece nemůže dělat nějaká krajská komise. Ale třeba se to fakt už teď spustí.

Další desítky podobně hodnotných opatření jsou za dveřmi.

Invaze.