Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Jidášové, nebo Šavlové?

Novinky, Alexandr Mitrofanov

Foto: Právo

Alexandr Mitrofanov

Článek

Před několika dny měl ve Varšavě pohřeb Józef Oleksy. Bývalý premiér, bývalý maršálek Sejmu, bývalý šéf sociální demokracie. Smuteční projev měl Aleksander Kwaśniewski. Nazval Oleksyho symbolickou postavou skupiny někdejších mladých funkcionářů Polské sjednocené dělnické strany.

Byli jsme realisté, řekl Kwaśniewski, věděli jsme, že tehdejší světový řád se nedá zrušit. „Věděli jsme, že šaty, do kterých narvali Polsko zvenčí, se nedají změnit, ale věřili jsme, že je možné a je nutné reformovat zemi zevnitř,“ řekl a dodal, že to není kariéristická výmluva. Jejich „skok na jiný břeh“ by si takto mohl skutečně někdo vykládat. Viděno biblickou optikou je mnozí bývalí souvěrci mají za Jidáše. Nabízí se ale i jiný výklad: že to byli Šavlové, z nichž se stali Pavlové.

Kwaśniewski ujišťoval, že už tehdy chtěli posouvat hranice povoleného. Silné Polsko v NATO a EU, to je cíl, který podle něj vždy podporovali. „Drahý Józefe, naše studentské sny o budoucím Polsku se naplnily před našima očima a za naší účasti,“ řekl nad rakví souputníka někdejší vysoce postavený komunista, který se stal významnou postavou evropské politiky.

U nás snese, byť velmi vzdáleně, srovnání příběh Mariána Čalfy. Vzdáleně proto, že si nakonec zvolil soukromý sektor a už se v politice neobjevil. Mezinárodně nejvýše se z politiků s tímto backgroundem dostal bývalý eurokomisař Štefan Füle. Nebyl před listopadem 1989 vysoce postaveným funkcionářem, pouze sedm let pobyl v KSČ a studoval MGIMO. Činy tohoto muže česká veřejnost příliš nevnímala. Přitom v minulých letech byl ve středu událostí spojených s Ruskem a Ukrajinou. A hájil západní hodnoty.

Jako protiklad bych neuváděl členy naší KSČM. Ani ty občany, kteří se mi často ozývají s úvahami, že se lidstvo stejně bude muset vrátit k tehdejším principům. Zajímavější je úloha lidí, které období před listopadem 1989 utvořilo, a nyní se našli, ať už v KSČ byli, či ne, v kritice západního světa. Západu připisují většinu, ne-li všechny viny za negativní procesy, které se odehrávají kolem euroatlantického prostoru.

Tato úvaha o různých typech zkušených a aktivních lidí s oporou v minulosti se jen zdá být teoretická. Záporná energie z východu a z jihu je praxe. Míří na nás, protože mnohé příslušníky tamních okruhů, kde stále více vítězí chaos a násilí nad normálním životem, dráždíme. Žijeme si tu příliš klidně, spokojeně a blahobytně.

V této situaci není od věci mít přehled, kdo si hodnot, na nichž je postaven náš svět, váží a kdo je ochoten je hájit.

Alexandr Mitrofanov

Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám