Zdá se, že toto vše nemusí 2000 učitelů vzrušovat, neb dostanou na Vánoce vyhazov. Jaksi od státu, neboť nesplňují dikci zákona o pedagogických pracovnících, jehož nabíhací lhůta vyprší na přelomu roku.

Připomeňme si, oč jde: Pokud jste vystudovaný fyzik, máte přirozenou autoritu, pedagogické schopnosti a již 15 let učíte na českých školách, nyní učit nesmíte, protože nemáte vystudovaný „pedagogický obor“.

Ještě v létě bylo takových případů na českých školách přes 10 000. Mezitím 4000 pod tímto nátlakem zahájily dálkové pedagogické studium (rychlokvašený kurz provozovaný „akreditovanými“ školiteli), na 4000 se vztahovaly v létě přijaté výjimky (jazykáři, lidé nad 55, mistři odb. výcviku) a zbyly 2000. Ministr také přisypal lobby školitelů dalších 50 miliónů korun, aby jaksi „byl klid“.

Ale školitelům se žije dobře, podívejme se na ty „nevzdělance“ za katedrou:

Z oněch 2000 na vyhození se jistě jedná o spoustu kvalitních učitelů, a i kdyby stát vyhnal jednoho jediného z nich, tak je to svinstvo.

K těm 4000 výjimek: Buď je tedy zákon (o formálních titulech a aprobacích) tak nezbytný, že nemá mít žádné výjimky. Nebo je to celé nesmysl a lobby pedagogických fakult, a pak se má zákon zrušit bez náhrady.

Pokud by se například z důvodu „bezpečnosti“ snížila rychlost na dálnicích na 80km/h (což by mě „vytáčelo“ podobně jako zákon o pedagogických pracovnících), ale tento rychlostní limit by se netýkal myslivců, řidičů nad 65 let a majitelů vozidel do 2000 kubíků – co byste si o takovém zákonu a výjimkách mysleli?

Za pozornost stojí i ty 4000 nově „studujících“ a dojíždějících o sobotách do krajských měst, píšících slohy, skládajících zkoušky a patrně zjišťujících, po 15–20 letech, jak učit. Učí nyní lépe, nebo hůř? Jaký má takovéto vynucené zpětné rádobystudování smysl?

Ke studiu pedagogiky přidám pár osobních vzpomínek. Studoval jsem před desítkami let na Přírodovědecké fakultě obor učitelství matematiky a zeměpisu pro střední školy. Na zkoušku z matematické analýzy, analytické geometrie, kartografie či hydrologie jsem se učíval třeba 2–3 týdny v kuse (a stejně jsem to někdy dával až napodruhé). Na zkoušky z pedagogických předmětů jsme se ráno mrkli, kdože napsal ta skripta, a šlo se na věc (vždy úspěšně). Za celých pět let měly „pedagogický“ smysl dvě věci. Někdy v druháku nás měla na pár cvičení jakási paní z divadla a učila nás artikulovat a mluvit. Zkrátka, aby byl člověk slyšet a bylo mu rozumět. No a pak samotné učení (tzv. praxe), která však přišla až někdy ve 4. ročníku studia a trvala 14 dní.

No nic, Veselé Vánoce a 2000 kantorů – marš ze škol pryč, ať nekazíte výuku.