Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Ahóój!

Novinky, Alexandr Mitrofanov

Foto: Právo

Alexandr Mitrofanov

Článek

Sešly se v čase dvě události. Poslanci ANO a ČSSD se nechali slyšet, že nakonec jsou pro zvýšení platů ústavních činitelů o pouhé jedno procento. Předtím se mnozí hlásili když už ne ke 14procentnímu, tak alespoň ke 3,5procentnímu zvýšení, což byl kompromis Bohuslava Sobotky.

Prezident Miloš Zeman ve sporu, zda jel bývalý ministr dopravy Zdeněk Žák ve vlaku načerno, po vyslechnutí dotyčného přijal jeho stranu a ponechá ho ve funkci poradce. Druhou stranou byl vlakvedoucí, který tvrdil, že Žák předložil průkazku drážního inspektora. Podle ministerstva dopravy nemohla být platná. Hradní mluvčí sdělil, že prezident se obeznámil s oběma verzemi. Že by byl vlakvedoucí pozván na Hrad či do Lán, nezaznělo.

Stále se mi zdálo, že tyto události mají něco společného. Klíč nakonec nepřímo poskytla prezidentská sféra. Miloš Zeman se zaklíná dolními deseti milióny. Nedávno je popostrčil do odporu vůči pražské lumpenkavárně. V realitě ovšem neváhal dát za pravdu nikoli příslušníkovi oněch miliónů, s nímž se snad ani nesetkal, ale Žákovi.

Ten měl za sebou různé etapy, ale jako mladý konzervativec, jako oblastní manažer ODS, jako generální inspektor Českých drah, natož jako ministr dopravy v Zemanově vládě měl s tím dolním dělným lidem stěží mnoho společného. Naposledy na sebe kromě epizody s nejasnou jízdou vlakem upozornil nejasným letem ve vládním letounu, když se tam před několika týdny objevil nikým nepozván a mýrnyx týrnyx odletěl s vládní delegací do Velké Británie.

Jak s tím souvisí bitva poslanců za vyšší platy a jejich následný ústup? Ten duševní pohyb směrem nahoru zjevně vycházel z pocitu, že jsou jinde než oněch dolních deset miliónů. Jsou natolik jiní, lepší, že si zaslouží naprosto jiné ohodnocení než většina voličů. Manévry premiéra Sobotky, který se zhrozil právě reakce občanů neposlanecké kategorie na případné zvýšení platů o 14, neřkuli o 26 procent, dopadly sice kyselým kompromisem, ale skutečná snaha být v souladu s těmi dole to není.

Znám názor, že tato snaha není nic jiného než prachsprostý populismus. Souhlasil bych, kdyby šlo o pokus vlichotit se jiné sociální skupině. Dělaly by to přitom vrstvy, které s těmito lidmi neměly nikdy nic společného. Jenže žijeme ve společnosti, která má kořeny pouze v těch dole. Žádná šlechta či jiné elity u jejího zrodu nestály. Když se vyvyšují ti, kteří ještě předevčírem sami patřili do stejné party anebo z ní rodově pocházejí, slyším v tom hlavně vzkaz: „Já už si to můžu dovolit – a vy si polibte šos. Ahóój!“

Alexandr Mitrofanov

Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám