Očima Saši Mitrofanova: Natěšené šéfovy páky

V minulých dnech jsem vedl korespondenční diskusi s několika čtenáři. Nešlo o běžné nespokojence s jadrným výrazivem. Ze způsobu jejich vyjadřování vyvěrala léta zkušeností v řídících funkcích. Proběhla výměna argumentů, nikoli jízlivostí nebo nadávek. Přesto jsme se nakonec neuslyšeli.

Byli to manažeři nadšení perspektivou, že český stát bude řízen Andrejem Babišem jako firma. A lidé jako oni masově obsadí státní funkce, aby tam ukázali to, co dlouhé roky úspěšně předvádějí v byznysu. V podání protějšků šlo o vysokou profesionalitu, precizní plnění pracovních povinností, dodržování pokynů vydaných vedením a starost o efektivitu podniku. Dodávali shodně, že další devízou manažerů je to, že nejsou politiky, kteří se ukázali jako naprosto neschopná sorta.

Rád jsem přitakal, když šlo o ocenění mistrovských výkonů. Každá dobře odvedená práce si zaslouží nejvyšší respekt, protože člověk se liší od zvířecích souputníků především darem promyšlené tvorby. Perfektní dílo jinak dokážou vytvořit i mravenci. Mraveniště je úžasná věc. Každý v něm má své místo a plní úkoly, aniž by se nad tím zamyslel, a třeba má pocit dobře odvedené práce. Víme my, co se mravencům honí hlavou?

Moji korespondenti neúnavně pokračovali v líčení předností profíků z byznysu. Já jsem se snažil o výklad, že dělat politickou funkci je jiné než být kolečkem a šroubečkem firemního mechanismu.

Manažer, který se stal ministrem, je politicky podřízen premiérovi. V parlamentní demokracii je premiér závislý na idejích své strany a bere ohled na konkurenční prostředí v partaji. Je také pod kontrolou médií, která mu nepatří. Riziko, že se z takového politického šéfa stane Vůdce, je sníženo.

Stát, který je řízen jako firma, v jehož čele stojí Velký šéf a cílem je uspokojit jeho přání, může využít perfekcionalistických manažerů jako převodových pák. Ale k čemu? Hnutí ANO nepřišlo s idejemi ani s programem. Velký šéf jen slíbil, že to prostě zařídí. Svou nechuť k parlamentní žvanírně neskrývá. Když se toto všechno přenáší z jedné firmy na celý stát, nelze se ubránit asociacím. Tento způsob řízení společnosti už tady ve 20. století byl. A ukázal se jako zhoubný.

Neopírá se jen o lidi, kteří jsou parlamentní demokracií unaveni a přejí si jistoty pod pevnou rukou. Získává odborníky, kteří jsou natěšeni, jak budou pod vůdcem dokonale plnit úkoly a pomáhat mu k uskutečnění jeho nikým nekorigovaných představ, co udělat se státem, pardon, s jeho firmou.

O těchto lidech se v minulých dnech vůbec nemluvilo. Budoucnost země ale možná ovlivní víc než hřmotný prezident.