Článek
Přiznám se, že jsem četl pouze anglickou verzi. Možná je v ruské je věta doplněna o šikovnou formulaci „s výjimkou Krymu a těch částí východní Ukrajiny, které prezident Ruské federace uzná za vhodné“. Pokud ne, Rusko pravděpodobně svůj závazek porušilo.
I v českých mediích se v tomto kontextu objevila úvaha, že si Ukrajina měla jaderné zbraně nechat. Není nic nového. Na stránkách prestižního odborného časopisu Foreign Affairs to Ukrajině doporučoval John Mearsheimer již v roce 1993. Přiznejme mu, že měl pravdu minimálně v tom, když říkal, že nikdo včetně USA Kyjevu smysluplnou garanci jeho hranic neposkytne.
Pomohli by však Ukrajině jaderné zbraně? Ledakdo si bude myslet, že ano. A řada států bude znovu zvažovat, zda si jaderné zbraně nepořídit. Nakonec, nevyřešila by dvou až tříčlenná eskadra raketonosných ponorek na Lipně i české trápení s tím, jestli kupovat Gripeny, Pandury, Casy, funkční, či nefunkční padáky?
Ale nejprve. Jak by to vlastně mezi Ruskem a jaderně vyzbrojenou Ukrajinou probíhalo? Jaderné zbraně by byly nepochybně svěřeny do rukou ukrajinské armády a to jednotkám nejloajálnějším k bývalému režimu. A přiznejme si, nezdá se, že by Rusko ukrajinská armáda přehnaně vzrušovala.
Není to jen problém zastaralé výzbroje. Sto třicet tisíc vojáků v činné službě, přes dva tisíce tanků, přes dvě stě letadel. Téměř vše podfinancované, zastarávající, ale nejspíš dost na to, aby Krym zůstal ukrajinský, kdyby si v Moskvě mysleli, že o něj bude třeba bojovat. Což nebylo. Ukrajinská vláda ani armáda velkou chuť bojovat evidentně neměly.
A nikdo by v Moskvě nevěřil v jejich připravenost bojovat s jadernými zbraněmi, kdyby je měly. Vždyť ani tři měsíce po vzniku nové vlády Kyjev evidentně žádnou zásadní bojeschopnou silou nedisponuje. A to ani přesto, že se ukrajinští vojáci v posledních letech zapojili do misí v Afghánistánu, Kosovu nebo Libérii. Možná se Ukrajinci v misích nic nenaučili, ale nezní to úplně pravděpodobně. Spíše si Kyjev nemohl být loajalitou svých nejlepších jednotek úplně jistý. A právě nejlepší jednotky by kontrolovaly ukrajinský jaderný arzenál.
Jan Ludvík
Je odborným asistentem na Katedře bezpečnostních studií, výzkumným pracovníkem Střediska bezpečnostní politiky IPS FSV UK a příležitostným komentátorem veřejného dění. Studoval na Univerzitě Karlově a University of Richmond.
Doktorské studium absolvoval v oboru mezinárodní vztahy. Odborně se zaměřuje na vztah mezi politickou a vojenskou silou, ozbrojené konflikty, americkou a českou zahraniční a bezpečnostní politiku.
Je autorem knihy Nuclear Asymmetry and Deterrence: Theory, Policy and History.
Aktvní je na síti Twitter @JanLudvikSBP
Takže v oblasti obrany nás asi flotila jaderných ponorek na Lipně nespasí. A stačit nemusí ani zvýšení výdajů na armádu, byť není od věci. Základem obrany je loajalita. Víra vojáků i občanů, že bojovat za jejich stát má smysl. Jak je na tom v tomto ohledu Ukrajina vidíme v přímém přenosu. Jak by na tom byla ČR, si netroufám odhadnout.