Na českých školách nyní působí přes 10 000 učitelů, kterým reálně hrozí nucený odchod ze škol z důvodu zmiňovaného zákona, jehož nabíhací lhůta vypršela.

Významná část z postižených jsou vynikajícími učiteli s patnácti či více lety praxe.

V devadesátých letech absolutně nebyli na trhu jazykáři. Mezi nejlepší akvizice ředitelů (nejzodpovědnější, nejodbornější…) často patřily vystudované filoložky či překladatelky se slušně vydělávajícím manželem, které po mateřské dovolené vzaly poloviční úvazky ve školách, aby někde nedřely po večerech ve firmách. Jak jim vlastní děti odrostly – učily více a staly se oporami sboru na svých školách ve všech ohledech. Teď je těmto dámám pomalu k padesáti a odměnou státu za jejich nelehkou a záslužnou práci je: „táhněte“. Buď tedy úplně nebo doplnit si nezbytné „pedagogické vzdělání“.

Podobným případem byli/jsou vyučující IT. Nebyli, nejsou, a když jste si zázrakem jako ředitel mohl vybrat, zda absolventa ČVUT elektrotechnika nebo provinčního Peďáku, aprobace branná výchova-výpočetní technika, nebo tak něco – koho byste si vzali? Já tedy volil tu první možnost.

Přichází doba (jako v západní Evropě), kdy nejsou chemici a fyzici. Natož splňující dikci zákona.

Ale spíše mějme na zřeteli těch 10 000 učitelských obětí již na školách působících a státem takto šikanovaných. Spolu s nimi je šikanován skoro každý český ředitel, který bude muset situaci nějak řešit. Ve smyslu koho postaví v září před katedru?

A co na to ministr školství Chládek? Ten již stihl slíbit v několika městech výstavbu stadionů (za peníze daňových poplatníků) včetně Národního fotbalového stadionu, fušovat do řemesla ministru spravedlnosti ohledně trestání mladistvých a pár podobných podbízivých gest. Nicméně k výše zmíněnému obrovskému problému se učitelé zatím jen dozvěděli, že by mohly vzniknout „komise“, které by prošetřily nepostradatelnost některých zákonem postižených učitelů.

To je velmi systémové řešení a jistě si všichni oddechli.