Svou pouť k hrobu svatého Jakuba v Santiagu de Compostela nevzdal ani navzdory nepříznivému počasí či bolavým otlakům. Času ani peněz rozhodně nelituje. Pouť mu podle něj přinesla nový pohled do života.

"Člověk se v životě dostane do fáze, kdy cítí, že potřebuje nový pohled, jakýsi restart. A já jsem se do té fáze dostal, jak v životě osobním, tak v pracovním. Ta pouť mi pomohla najít pohled na tyto věci a nový přístup k životu," popsal důvody své pouti Tomáš Hradil.

O cestě poutník uvažoval asi půl roku. Samotná příprava dlouho netrvala. Koupil si mapu České republiky, udělal si čáru z Jeseníku do Českého Krumlova, odkud začíná značená svatojakubská cesta, a na konci letních prázdnin vyrazil. "Šel jsem podle mapy. Často jsem šel po silničkách, ale i po pěšinách. Silnice jsou ale nejkratší. Ve Španělsku je naopak poutnická cesta kratší než cesta po asfaltce," popisuje Hradil.

Hradil: Nejsem sportovec

Přiznává přitom, že není nijak zdatný sportovec. Jako předseda Hnutí Brontosaurus mohl těžit ze zkušeností z vandru a z přespávání v přírodě. S fyzičkou to ale bylo horší. Zpočátku ušel denně tak 15 kilometrů. Postupně dávky přidával. V Německu už denně šlapal 25 kilometrů, ve Francii ještě více. Ve Španělsku už zdolával i rekordní vzdálenosti. Tři dny za sebou ušel denně až 50 kilometrů. "Pouť mi kazily zničené nohy a boty. Každý krok mě bolel, zespoda jsem je měl opuchlé. V nejkrásnějších partiích cesty člověk sice tu krásu vnímá, ale vnímá i svou bolest," uvedl muž.

Poutník na cestě přespával pod širým nebem, ale i u ochotných lidí či v poutnických ubytovnách. Na svých cestách mnohokrát zmokl a čelil i zimě. "První noc v Rakousku jsem spal u kláštera, který byl již zavřený. Zalezl jsem do křoví, kde jsem chtěl s tenkým spacákem přespat. Začalo ale pršet a když jsem vylezl, zastavili mne policisté. Doporučili mi, abych se po 14 dnech chůze vrátil domů. Ale to už jsem vzdávat nechtěl," popisuje Hradil.

Navzdory vzdálenosti i poměrně dobrodružné cestě tvrdí, že žádnému nebezpečí po celou dobu nečelil. Až na volně puštěné psy. "V některých zemích hrozí, že vás pokouše pes. Lidé si je totiž často nepřivazují. Strach jsem ale jinak neměl. Poutníky ani není o co moc okrást, je to na nich vidět. Mají s sebou jen co nejmenší batoh," řekl.

Cesta vyšla na 100 000 Kč

Přestože poutník zdolá cestu po svých, a ušetří tak za dopravu, musí podle Hradila počítat s tím, že podobná akce není nijak levná. Platit musí ubytování i stravu. Cesta Tomáše Hradila vyšla zhruba na 100 000 korun. Ve finanční tísni mu pomohli přátelé z Jeseníku. Když mu peníze došly, udělali mezi sebou sbírku.

Během své pouti zhubl Hradil asi o deset kilogramů. Jak s úsměvem přiznává, s úspěchem je už nabral zpátky. "Soudím tak podle kalhot. Ve Španělsku mně už začaly padat, dneska jsou mi zase těsné," podotkl. Během ledna, kdy se vrátil domů, se už postupně aklimatizoval i po fyzické stránce.

Přiznává však, že horší je se znovu zařadit do běžného života. "Chvilku to ještě potrvá. Na pouti mi dlouho trvalo přeladit se do toho být poutník a neřešit ostatní věci. Když jsem se vrátil, nebyla změna samotné prostředí, ale to, že zase musím nést zodpovědnost, zase na všechno myslet. Z té poutnické lehkosti to trochu bolelo," míní Hradil a jedním dechem dodává: "Doporučuji to každému. A když ne z Česka, tak v kratší vzdálenosti z Francie".