Proti sobě stojí dva nesmiřitelné tábory. Značkové, tzv. autorizované servisy, a proti nim nezávislé autoopravny.

Motoristé, neznalí spotřebitelského práva a technických fíglů, jsou mezi nimi jako mezi mlýnskými kameny, a doplácejí tak na chyby automobilek a servisů.

To se přesně stalo Michalu Bartoňovi z Prahy. Koupil si auto Chevrolet Orlando. Když s ním ujel sto tisíc kilometrů, odešly mu z ničeho nic vstřikovací trysky a čerpadlo. Škoda za zhruba 50 až 60 tisíc korun. Vozidlo bylo v záruce.

Značkový servis odmítl reklamaci uznat, a tím na sebe vzít náklady za opravu. Argumentoval tím, že pan Bartoň jezdil i do neautorizovaného servisu a ten, podle tvrzení značkového servisu, údajně zanedbal diagnostiku, díky čemuž se závada včas, než došlo k poškození, nezjistila.

Jenže podle názorů jiných automechaniků se diagnostika dělá, jen když je podezření na závadu.

Jak má řidič poznat špatné palivo?

Dále Chevrolet a jeho servis tvrdí, že pan Bartoň musel tankovat špatné palivo neodpovídající normám. Zákazník oponuje, že palivo kupoval u známé sítě čerpacích stanic. Nicméně, ať je to jak chce, jak má řidič poznat, jak kvalitní palivo mu proudí do nádrže?

Každopádně servisy, dealer auta a automobilka si pana Bartoně podávají jako pingpongový míček a od nepojízdného chevroletu dávají ruce pryč. Přitom jeden nebo druhý servis je za poškození odpovědný a měl by ho zaplatit.

Ať je to tak nebo tak, opravu by měl zaplatit buď značkový servis, anebo nezávislá opravna. Záleží, kdo udělal chybu.

Případ je typický pro válku značkových a neznačkových servisů, mezi nimiž je zákazník jako nahý v trní. Značkové servisy mají odbyt součástek a práce z velké části zajištěný díky vazbě na automobilky, mimo jiné právě i proto, že motoristům tvrdí, že kdo s novým vozem nejezdí k nim, ale do levnější nezávislé autoopravny, přijde o záruku.

Přitom ale podle nařízení Evropské unie nesmí značkový servis motoristovi odmítnout záruční opravu jenom proto, že majitel vozidla s ním byl v neautorizovaném servisu. Mnohé nezávislé opravny mají stejné vybavení jako autorizované servisy a přístup k manuálům automobilek. [celá zpráva]

V případě pana Bartoně je spor v tom, zda měl neznačkový servis povinnost u zánovního vozu provést preventivní diagnostiku, když nebyly patrné projevy závady, a zda jejím důvodem je i načerpání nekvalitní nafty. Spor nejspíš skončí u soudu.

Přestřelka

„Na vozidle při posledních dvou prohlídkách neautorizovaným servisem nebyla prováděna diagnostika Chevrolet přístrojem SCAN 100 s aktuálním softwarem. Tím nebylo možné zjistit a zkontrolovat správné seřízení motoru a systémů vozidla, a tím pádem nebylo možno předejít poškození motoru,“ zdůvodnila zamítnutí reklamace Darina Benešová z Chevroletu.

„Tvrzení o povinnosti napojovat vozidlo při servisní prohlídce na diagnostiku je výmluva. Tuto skutečnost jsem si ověřil u několika autorizovaných servisů Chevrolet. V servisním plánu není o této skutečnosti ani zmínka. Vozidlo při pravidelných servisních prohlídkách nevykazovalo žádné závady, nebyl tedy důvod tuto diagnostiku dělat,“ brání se pan Bartoň.

Žádal autorizovaný servis i Chevrolet o předložení laboratorní zprávy, která má dokazovat, že tankoval palivo nevyhovující normám. Nedostal ji.

Právo předalo dostupnou dokumentaci k posouzení třetí straně – celorepublikové nezávislé síti autoservisů.

Důkazní břemeno na výrobci 

„Zákazník by si za této patové situace měl vyžádat od výrobce vozidla písemné vyjádření o tom, jaká přesně závada způsobila poruchu vstřikovačů a čerpadla, a její případnou souvislost s neprovedením diagnostiky nebo natankováním nevhodného paliva.

Dále by se měl obrátit na právníka, který řeší spory o neuznání záruky. Ať je to tak nebo tak, zákazník je patrně ve věci nevinně a neměl by platit opravu,“ míní Otakar Dvořák z autoservisní sítě Q-SERVICE.

Podle něho je tvrzení, že záruka zaniká použitím jiného než značkového diagnostického přístroje, proti stanovám blokové výjimky EU. Důkazní břemeno leží vždy na výrobci vozidla. „Ten musí prokázat, že neznačkový servis něco zanedbal nebo postupoval v rozporu s předepsanými úkony,“ dodal Dvořák.

Závěr: Pokud neznačkový servis provedl servisní prohlídku správně, náhradu škody by měl poskytnout výrobce vozidla. Jestliže neznačkový servis pochybil, a toto pochybení musí výrobce vozidla prokázat, zákazníkovi by měl škodu uhradit neznačkový servis.