Vyplývá to z konfrontace odpovědí na otázku, kterou Právo ministerstvům klade už několik týdnů.

Jak je možné, že bankrotáři-recidivisté dostali na CK koncesi, když podmínkou pro vydání koncese je čestné prohlášení podnikatele, že v posledních pěti letech mu nebylo oprávnění k CK zrušeno? To si úředníci neověřují pravdivost takového tvrzení?

Z obchodního rejstříku je patrné, že v cestovkách bez skrupulí a všem na očích rejdí podnikatelé, kteří jednu krachující CK opustí, a v klidu si založí další, aniž se vyřeší, co s dluhy té předchozí. Příkladem je třeba I. Parkam Holidays a přechod jejího jednatele do RS Tours nebo cestovka Dolce Vita, která byla převlečenou Sunny Days. [celá zpráva]

Odpovědnost jako horký brambor

Výjimkou není, že už pouhý měsíc po jedné insolvenci, kvůli níž zůstali na holičkách turisté v zahraničí, dostávají zkrachovalí podnikatelé koncesi na další cestovku. Odpovědnost za tento stav si ale ministerstva přehrávají jako horký brambor.

Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR), pod nějž cestovní ruch spadá, zdůrazňuje, že za proklepnutí podnikatelů, zda v posledních pěti letech nepůsobili v padlé cestovní kanceláři, odpovídají živnostenské úřady, podléhající ministerstvu průmyslu a obchodu (MPO).

„Evidenci koncesí máme, ale primární ověřování je na živnostenských úřadech,“ řekl Právu šéf odboru cestovního ruchu MMR Aleš Hozdecký.

Nápravu nezjedná ani chystaná novela

Podle MPO je to ale naopak věcí MMR. „Skutečnost, zda osoba provozující cestovní kancelář má za sebou krach v podnikání v této oblasti, je zkoumána ministerstvem pro místní rozvoj v rámci stanoviska ke koncesi,“ napsal Právu náměstek ministra průmyslu a obchodu Bedřich Danda.

Živnostenský úřad sice zkoumá, zda u podnikatele netrvá překážka provozování živnosti, kde jsou i zákonem určené případy týkající se insolvence, ale tomuto omezení se lze vyhnout.

„Stávající právní úprava nebrání tomu, aby osoba, která byla statutárním orgánem právnické osoby, nebo jeho členem, či sama podnikala v cestovní kanceláři, jíž bylo zrušeno živnostenské oprávnění, byla společníkem nebo akcionářem právnické osoby, žádající o koncesi, pokud jejím statutárním orgánem bude jiná osoba,“ vysvětluje náměstek Danda.

Vůči osobám, které se tak snaží uplatnit v provozování cestovní kanceláře, nelze tedy podle Dandy za současné právní úpravy účinně postupovat. V tom se úředníci MPO shodují s úředníky MMR, byť každé z ministerstev posuzuje při přidělování koncesí rozdílná kritéria.

„Je běžné, že někdo podniká neúspěšně, ale další firmu zakládá blízký rodinný příslušník nebo přítelkyně. S tím ale v rámci zákona moc nenaděláme. Pokud má oficiální předkladatel všechny doklady v pořádku, tak koncesi dostane,“ řekl již dříve Právu Hozdecký.

Asi s tím nic neudělá ani připravovaná novela o cestovním ruchu, která by alespoň měla od cestovních kanceláří vyžadovat předkládání podrobnějšího účetnictví a ekonomických výhledů.