Coggan v rozhovoru připomněl, že i předchozí krize mezinárodního monetárního systému vyústily ve změnu mezinárodních pořádků. Výsledkem kolapsu zlatého standardu zajišťujícího hodnotu měn ve 30. letech minulého století byla v roce 1944 dohoda z Bretton Woods. Hodnotu měn podle ní určoval vztah dolaru, který zůstal jedinou měnou formálně navázanou na zlato.

Tento systém se ale na počátku 70. let zhroutil a nahradil ho systém plovoucích směnných kurzů. Nastalé inflační tlaky pak dostaly na starost silné centrální banky. Nyní se ale podle Coggana hroutí i tento systém.

Historii lidstva spatřuje Coggan jako souboj mezi věřiteli a dlužníky. Věřitelé podle něj během času trvali na zdravých penězích, navázaných například na zlato anebo jiné měny, aby netratili. Dlužníci naopak chtěli pružné peníze. Chtěli, aby jich vznikalo více v čase krize či aby se měnily směnné kurzy, aby mohli snížit hodnotu svých dluhů.

Kolik vydrží lidé bez revolty?

Výše současných dluhů přitom podle ekonoma nemá obdoby. Vlády sice v minulosti byly i zadluženější, nyní ale dluh prostupuje celou ekonomikou. Zadlužené jsou i domácnosti, firmy a banky. Ve většině vyspělých zemí tak celková zadluženost činí 300 až 400 procent HDP. U Irska či Islandu to byl dokonce sedmi- až devítinásobek HDP.

Důsledkem tak vysokých dluhů podle něj mimo jiné bude, že vlády nebudou schopny plnit své sliby lidem, například v podobě penzí či zdravotní péče. Podle Coggana nemůže současná evropská dluhová krize skončit jinak, než že věřitelé ze severní části kontinentu přijdou o peníze, které půjčili problémovému jihu. "Důležité je, kolik toho řečtí voliči vydrží bez revolty. A kolik vydrží němečtí voliči odepisovat dluhů bez revolty?" doplnil ekonom.