Někteří podnikatelé a ekonomové dokonce hovoří o 64 korupčních miliardách, které místo investic mizí v kapsách úředníků, politiků a zadavatelů veřejných zakázek. Odhad 64 miliard korun je například uveden v materiálu Národní ekonomické rady vlády „Boj proti korupci“.

Stát, kraje a obce zadávají ročně firmám zakázky v rozsahu 500−640 miliard korun. Pokud by se předpokládalo, že jen deset procent představuje korupční provize, jsme na zmíněných 64 miliardách, shodují se experti.

Každý občan přispívá na korupci

Mimořádně úspěšný byznysmen a předseda nadačního protikorupčního fondu Karel Janeček se nebojí ani čísla sto korupčních miliard. To by znamenalo, že každý občan ročně přispěje korupčníkům deseti tisíci korun.

Tyto peníze všichni občané platí formou daní, omezením prostředků na sociální dávky, rozbitými silnicemi, na jejichž opravy pak tyto prostředky chybí, říká Janeček.

Ročně by se skutečně dalo ušetřit ročně několik desítek miliard, potvrzuje ekonom a člen Národní ekonomické rady vlády Pavel Kohout.

Náklady na korupční jednání se stávají v některých firmách součástí běžné ekonomické kalkulace, uvedl na konferenci Korupce jako ekonomický fenomén Jaroslav Hanák.

Korupce je bezrizikový byznys

Korupce je v Česku prakticky beztrestná, je to bezrizikový byznys, řekl na téže konferenci Janeček. To potvrzuje i ředitel Transparency International ČR David Ondráčka – vyšetřování je neefektivní.

Podle politoložky Vladimíry Dvořákové ke korupci přispívá, že místa ve státní správě se občas získávají na základě stranické legitimace, různé výhody a zakázky za podporu ve volbách a za následná „správná rozhodnutí“.

Jsou dokonce vytvořeny mechanismy imunizace korupce, které umožní zabránit efektivnímu vyšetřování korupčního jednání. Místní stranické organizace v regionech někdy spíše ovládají firmy a různá lobbistická uskupení, vliv centrály je minimální, řekla politoložka na konferenci Zlatá koruna, která se korupcí zabývala. Korupce se navíc v Česku decentralizovala, upozornila Dvořáková. Silná je i moc různých politických poradců, kteří ale současně nemají vůbec žádnou odpovědnost ani oficiální statut.

U reforem se pak těžko hledají politické kompromisy, protože se do nich promítají zájmy různých lobbistických skupin.

Profesionální státní správa

Podle Ondračky je třeba depolitizovat ty orgány, které plní kontrolní úlohu na všech stupních státní správy. V takových orgánech, říká, nemají co hledat například bývalí poslanci a politici. Kvalitní úředník není škodná, stejně tak jako profesionální, výkonná, nezávislá státní správa má v boji proti korupci velký význam.

Změnit by se podle ekonoma Pavla Kohouta měl i systém přípravy zákonů, aby co nejvíce organizací a orgánů mohlo při jejich tvorbě uplatnit své poznatky a připomínky.

Podle Ondráčky je korupce již globalizovaná. Státy si ale již stále více uvědomují neblahý vliv korupce na ekonomiku a společnost, řekl.