Článek
„Pošlu tě na kryplkáře ze schodů, ať se ukáže, že si to vymejšlíš. Nebo chcípneš a přestaneš otravovat,“ slyšel čtrnáctiletý Richard, který se po úrazu může pohybovat pouze na vozíku. S rodiči a sourozenci žije v menším okresním městě a navštěvuje školu, do které chodil i před úrazem. Jenže po návratu z dlouhé hospitalizace jej spolužáci začali šikanovat.
„Řada z nich jej osočovala, že si svůj handicap vymýšlí, aby byl zajímavý a aby se o něj ostatní museli starat. Psali mu nenávistné a výhrůžné zprávy, natáčeli si jej na telefon, zatímco jej ponižovali, a poté videa zveřejňovali na sociálních sítích,“ popsala organizace In IUSTITIA.
I díky její pomoci příběh Richarda nakonec skončil dobře. Rodiče se nenechali odbýt a obrátili se na sociální pracovnici, která jim s ukončením šikany na škole pomohla. Učitelé byli edukováni, jak reagovat na předsudečné projevy žáků, škola situaci ve třídě probrala s odborníky.
Malá: Chraňme víc oběti sexuálního násilí
„Výsledkem bylo, že většina spolužáků přestala šikanu přehlížet a připojovat se k ní, agresoři tak neměli podporu a zázemí pro své útoky a ty postupem času vymizely,“ dodala In IUSTITIA.
Nevyhýbá se ani dospělým
Že se násilí nevyhýbá ani dospělým, ukazuje zase případ sedmatřicetiletého Libora, který trpí schizofrenií a lehkým postižením intelektu. S bratrem vyrostl v dětském domově a v dospělosti s ním bydlel po dělnických ubytovnách. Jenže právě on mu ve chvíli, kdy se napil, ubližoval, bral mu peníze a ty následně propil.
Je na místě, aby bylo neprodleně zahájeno legislativní úsilí směřující k posílení trestněprávní ochrany lidí se zdravotním postižením a dalších skupin osob, na které trestní zákoník nepamatuje.
„Na poradenskou linku se pan Libor dovolal ve chvíli, kdy byl zamčený v koupelně a na dveře mu bušil opilý bratr, který mu vyčítal, že s ním má jenom problémy a že se ho zbaví jednou provždy,“ popsala organizace. I jeho příběh však díky pomoci poradny dopadl dobře, organizace Liborovi pomohla s bydlením i dostupností lékařské péče.
Tři čtvrtiny postižených zažily násilí
Výzkum organizace In IUSTITIA ukázal, že nějaké z forem násilí někdy v životě čelilo v posledních pěti letech 76 procent postižených osob. Nejčastěji šlo o slovní násilí, zastrašování nebo vyhrožování. Značná část respondentů uváděla také zkušenost s fyzickými nebo sexuálními útoky.
„Míra zkušeností s napadeními byla vysoká, což v souladu se zahraničními výzkumy naznačuje, že lidé s postižením jsou více ohroženi násilím než lidé bez postižení,“ uvedl vedoucí výzkumu Václav Walach.
Postiženému chlapci z České Lípy zmizely chytré fenky, jež umí předvídat záchvaty
Obětí předsudečného násilí bylo 58 procent respondentů a respondentek. Podle ředitelky In IUSTITIA, advokátky Kláry Kalibové, lidé se zdravotním postižením nejsou dostatečně chráněni trestním právem.
„Jejich viktimizace je přitom enormní. Je namístě, aby bylo neprodleně zahájeno legislativní úsilí směřující k posílení trestněprávní ochrany lidí se zdravotním postižením a dalších skupin osob, na které trestní zákoník nepamatuje,“ dodala.
Malta je v Evropě nejvstřícnější k sexuálním menšinám. Česko pohořelo
Podle zástupkyně veřejného ochránce práv Moniky Šimůnkové může efektivní ochranu zajistit jen komplexní opatření různého charakteru. „Od změny právní úpravy až po různé formy ‚měkkých‘ politik a programů. Tato opatření musí být vždy a bez výjimek tvořena na základě principu participace, tedy s úplným a aktivním zapojením lidí s postižením,“ uvedla.
Z průzkumu organizace In IUSTITIA vyplývá, že slovní napadení zažilo 75 procent zdravotně znevýhodněných respondentů, 39 procent bylo zastrašováno nebo jim bylo vyhrožováno. Fyzickým napadením si prošlo 35 procent a sexuálním napadením asi 27 procent respondentů. Ekonomickému násilí, pod které spadá například krádež nebo zneužití platební karty, čelilo 22 procent respondentů.
Policii napadení většinou nekontaktovali
Asi 80 procent napadených přitom ani nejzávažnější případ násilí, který zažili, nenahlásilo policii. Respondenti své rozhodnutí vysvětlovali například tím, že nevěřili, že by jim nahlášení útoku mohlo pomoci, nebo útok nepovažovali za dostatečně vážný. V některých případech nedůvěřovali policii nebo nevěděli, jak napadení oznámit.
Kvůli násilí přitom často trpěli úzkostí i smutkem, strachem a pocitem méněcennosti. „Objevily se i případy zhoršeného usínání či zdravotního stavu nebo problémy v oblasti stravování, sexuálního života i sebepoškozování,“ dodává organizace.
Azylové domy v Česku stále chybí
Výzkum se uskutečnil mezi květnem 2021 a lednem 2022 formou online dotazníku. Celkem se ho zúčastnilo 311 osob se zdravotním postižením.
Polovina z nich vnímala své postižení jako omezení v tělesné nebo pohybové oblasti. Druhou nejčastější oblastí bylo mentální a duševní postižení nebo poruchy chování. Dotazník vyplňovaly také osoby s omezením v oblasti zraku, vnitřních orgánů či kůže, sluchu nebo řeči. Třetina dotazovaných uvedla, že trpí tzv. kombinovaným postižením, tedy že se vnímá znevýhodněna ve více než jedné oblasti.
Výzkum podpořila Nadace OSF v rámci programu Active Citizens Fund, program je financován z Fondů EHP a Norska. Organizace In IUSTITIA se od roku 2009 zabývá prevencí předsudečného násilí a pomocí lidem, kteří předsudečné násilí zažili. Napadeným osobám nabízí zdarma sociální a právní poradenství a právní zastoupení v celé ČR.