Věřící slaví Velikonoce jako svátky vykoupení, svátky naděje a znovuzrození. Slavností Zmrtvýchvstání Páně vrcholí liturgický rok křesťanů. Současně je to období, v němž se koncentroval duchovní základ lidové kultury.

Nepsaným pravidlem o velikonoční neděli byl zákaz práce. Nemělo se zametat, stlát, nevynášet hnůj z chlévů, nemýt nádobí, nešít, nečistit boty, a někde také nevařit. Sváteční oběd se proto připravoval už dopředu na Bílou sobotu.

Dodnes nosí katolíci a pravoslavní velikonoční pokrmy k posvěcení. Čím dále na východ, tím bohatší tradice svěcení pokrmů, tím objemnější obřadní koláč a košíky s uzenou šunkou i klobásami.

Oslava Velikonoc ale nekončí Božím hodem, trvá dalších padesát dnů až do slavnosti Seslání Ducha svatého, tedy Letnic.