Lukáš Hirka, kterého obklopili přátelé i lidé, kteří ho osobně neznají, ale chtěli ho povzbudit, těžko skrýval dojetí. "Děkuju všem za to, co pro mě udělali a dělají," řekl. Akce je podle něj skvělá. "Moc to pro mě znamená. Já budu brečet, nechte toho už," dodal.

KOMENTÁŘE DNE:

Rozvrácená společnost? - Nad důsledky migrační krize se zamýšlí Thomas Kulidakis - Čtěte zde >>

"Armáda ukazuje soudržnost, že si stojí za svým vojákem. Provází nás celou dobu, co se stal Lukášovi ten úraz, a podpořila naši vizi dostat Lukáše do Klimkovic a tam pokračovat v léčení. Lukáš se hlavně tam nejvíce zlepšil, i když samozřejmě každý stupeň léčby měl svůj význam," řekl otec zraněného vojáka Jiří Hirka.

Příslušníci 72. mechanizovaného praporu ve Frýdku-Místku

Příslušníci 72. mechanizovaného praporu ve Frýdku-Místku

FOTO: Jaroslav Ožana, ČTK

Na čtvrteční akci se jeho syn velice těšil. "Těšil se, že si zase obleče ten svůj zelený mundúr a půjde kluky pozdravit. Takto venku je vlastně po dvou letech a mezi lidmi, dalo by se říct, poprvé. Je to pro něho obrovský svátek," řekl Jiří Hirka.

Zraněn střepinami i betonem

Hirka byl zraněn 7. září 2012 při raketovém útoku na základnu Shank v provincii Lógar. Zasáhly ho střepiny z rakety a úlomky betonu z rozbombardované zdi. Z mnoha poranění bylo nejvážnější zranění hlavy. První dva měsíce strávil v kritickém stavu v umělém spánku. Ještě před rokem se nehýbal ani nemluvil a byl schopen pouze kontaktu očima.

"Nyní komunikuje, pohybuje se na elektrickém vozíku, který sám ovládá. Výrazně se zlepšila jeho hybnost, hlavně horní části těla a rukou," uvedl primář Sanatorií Klimkovice Tomáš Bauko. Pracovníci sanatorií budou dál pracovat na zlepšení Hirkovy soběstačnosti, například na tom, aby byl schopen sedět bez opory a byl ještě pohyblivější.

Na snímku Lukáš Hirka a členové 72. mechanizovaného praporu ve Frýdku-Místku.

Na snímku Lukáš Hirka a členové 72. mechanizovaného praporu ve Frýdku-Místku.

FOTO: Jaroslav Ožana, ČTK

Akci pořádal 72. mechanizovaný prapor, v němž voják několik let sloužil. Zástupce velitele mechanizované roty Jan Brunclík, který byl jedním z Hirkových velitelů a absolvoval s ním i jednu misi v Afghánistánu, řekl, že Hirka nastoupil do armády velice mladý, chytil se tohoto řemesla s vervou a měl našlápnuto na hodně dobrou kariéru. Pracoval na sobě, byl na vysoké profesionální úrovni, úspěšně absolvoval řadu kurzů, mimo jiné náročný kurz přežití ve Francouzské Guayaně, kterému se říká peklo.

"Spousta jiných případů by třeba nějakým způsobem mohla tady tomu podlehnout jak psychicky, tak i fyzicky. Tady je vidět, že on opravdu bojuje, nesmíří se s tím svým osudem a snaží se pro to něco udělat, aby se vrátil do normálního života," řekl Brunclík.