„Připadá mi, že není naší rolí rozprodávat malostranské paláce proto, abychom tím řešili momentální finanční problémy,“ řekl Právu místopředseda soc. dem. a stínový ministr zahraničí Lubomír Zaorálek. Podle něj obchod, který připravovala Nečasova vláda, byl málo transparentní a těžko obhajitelný.

Bývalá vláda chtěla palác prodat a počítala s tím, že za utržené stamilióny pořídí pozemek pro výstavbu nové české ambasády.

Malostranský Lobkovický palác, v němž sídlí velvyslanectví Německa.

Lobkovický palác

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Ministerstvo zahraničí přitom bylo po zásahu tehdejšího ministra financí Miroslava Kalouska (TOP 09) nuceno nechat vypracovat nový znalecký posudek, který by zohlednil také jedinečnost stavby, uměleckých děl a fresek. Kvůli tomu se prodej oddálil.

„Jako národní kulturní památka má pro nás palác nevyčíslitelnou hodnotu a nikdy jsem nechápal lehkost Karla Schwarzenberga, s jakou se ho chtěl zbavit,“ prohlásil Zaorálek.

Bývalý ministr zahraničí letos v dubnu Právu potvrdil, že jednání s Němci finišují, odmítl ale sdělit cenu, za jakou by Česko palác prodalo. [celá zpráva]

Zůstal by památkou

Německo projevilo zájem o koupi paláce už před několika lety s tím, že ho považují za symbol z dob sjednocení země v roce 1989. V zahradách paláce se tehdy ukrývaly tisíce východoněmeckých občanů, kteří čekali na vystěhování do SRN. Na konci září se pak zhruba pět tisíc tehdejších uprchlíků dočkalo, když jim bylo umožněno vycestovat.

Lobkovický palác ze strany od zahrady

Lobkovický palác ze strany od zahrady

FOTO: Milan Malíček, Právo

Na spojitost prodeje paláce s výstavbou nového českého velvyslanectví upozornil předseda lidovců Pavel Bělobrádek. „Musí zvítězit zdravý rozum, není to ale otázka dnů a týdnů,“ řekl Právu.

Ve shodě s dřívějšími argumenty Schwarzenberga poznamenal, že dosluhující sídlo české ambasády v Berlíně je sice architektonicky zajímavé, ale jeho provoz je velmi nákladný. Podle Bělobrádka přitom bývá zvykem, že nemovitosti, které využívají velvyslanectví, jsou často ve vlastnictví právě těchto zemí.

To je příklad třeba Buquoyského paláce, kde sídlí francouzský zastupitelský úřad, Nostického paláce ve vlastnictví Nizozemců nebo Thunovského, patřícího Italům.
„Neznám detaily případu, takže těžko hovořit o nějakém stanovisku hnutí ANO,“ řekla Právu místopředsedkyně Věra Jourová. Dále dodala: „Pokud bych měla ale vyjádřit svůj názor, pak si myslím, že stát by si měl architektonické památky držet.“

Udržovat barokní palác, věřte mi, mám určitou zkušenost, je poněkud náročnéexministr zahraničí Karel Schwarzenberg

Bývalé vedení české diplomacie opakovaně ujišťovalo, že změnou vlastníka by Lobkovický palác neztratil svůj statut kulturní památky. Součástí prodeje měl být i závazek SRN tuto skutečnost v plném rozsahu respektovat, stejně jako to, že i v budoucnu by palác neměl sloužit k jiným účelům než jako sídlo zastupitelského úřadu.

„Jak známo, palác nemůžete odnést. Co tam je a má uměleckou hodnotu, je pevně součástí budovy, takže z toho nic odstraněno býti nemůže a budou se o to lépe starat než my,“ argumentoval Schwarzenberg letos na jaře ve Sněmovně, proč chce vláda palác prodat.

„Udržovat barokní palác, věřte mi, mám určitou zkušenost, je poněkud náročné,“ uvedl tehdejší ministr zahraničí, vlastník mnoha rodinných památek, včetně hradů a zámků.