Ředitel politického odboru prezidenta Ladislav Jakl přitom v minulých týdnech dával neplatiče výživného za příklad toho, kdy je vězení spíše ke škodě než k užitku. Jednoduše proto, že zavřený často nemá z čeho platit.

To potvrzuje i vězeň Karel Janský ve svém dopisu Právu. „Ponechání odsouzených za alimenty ve vězení nepřinese nikomu nic dobrého. Ti dobu ve výkonu trestu buď ‚proflákají‘, nebo maximálně z příjmu 4 500 Kč hrubého zaplatí několik málo stokorun,“ napsal.

Obhájci amnestie rovněž dodávali, že zanedbání povinné výživy patří k činům, za které se v Evropě dávají spíše alternativní tresty než vězení.

Přesná čísla, kolika lidem a za co odsouzeným pomohl prezidentský pardon dostat se na svobodu, vězeňská služba podle své mluvčí Gabriely Pohlové k dispozici nemá. Jediný údaj, který dohledala, se týkal právě trestného činu zanedbání povinné výživy.

Pohlová Právu v pondělí sdělila, že přesně byli na amnestii propuštěni 1 004 lidé odsouzení za tento kriminální čin a za mřížemi zůstalo 1 041 neplatičů alimentů.

Rozhodovala výše trestu?

Možné vysvětlení, proč se amnestie dotkla pouze asi poloviny vězněných neplatičů, nabídl Janský ze znojemské věznice. Ten je podle svých slov „po mnoha letech naprosto zbytečných a absurdních rodinných bojů“ za mřížemi právě za zmíněný trestný čin.

Propuštěni byli podle něj všichni odsouzení za zanedbání povinné výživy s nepodmíněným trestem do jednoho roku. Na ty se totiž vztahoval první článek amnestie. Za mřížemi ovšem zůstali lidé s přísnějšími tresty.

Prý i kvůli tomu, že do závěru loňského roku bylo možné za neplacení alimentů ukládat až pětileté tresty vězení, pokud pachatel vydal „oprávněnou osobu nebezpečí nouze“ nebo byl za tento trestný čin již odsouzen či potrestán v posledních třech letech.

Janský ovšem tvrdí, že propuštěni nebyli ani neplatiči výživného s tresty od 13 do 24 měsíců, na které by se měl podle něho vztahovat třetí článek amnestie. Ten obsahuje výjimku, že by se neměl týkat odsouzených za zločiny proti rodině a dětem.

Zanedbání povinné výživy je přitom podle vězně přečin, tedy trestný čin se sazbou do pěti let, a nikoli zločin.

Místopředseda Městského soudu v Praze Libor Vávra nechtěl Janského tvrzení komentovat. „Oficiální výklad neexistuje, vždy je to na rozhodnutí konkrétního soudce, případně senátu,“ řekl Právu. Pokud se některý vězeň domnívá, že se na něho amnestie vztahovat měla, měl by se podle Vávry obrátit na státního zástupce, který má věznici na starosti.

Podobně jako předsedkyně Okresního soudu ve Znojmě Lenka Krčálková ovšem upozornil na to, že tito lidé mohli mít i další tresty, kterých se amnestie netýká.

Může žádat o přezkum

Krčálová Právu řekla, že soudci již na základě podnětů z věznice o amnestiích rozhodli. Kdyby měl přesto podle ní některý ze znojemských vězňů za to, že by se ho amnestie týkat měla, má se obrátit na vedení soudu, které rozhodnutí přezkoumá.

Ministerstvo spravedlnosti momentálně podle sdělení šéfa tiskového odboru úřadu Roberta Schustera nepřipravuje žádné změny týkající se sankcí za zanedbání povinné výživy, diskusi s odbornou veřejností na toto téma se prý ale nebrání.

Schuster připomněl, že od prosince je účinná novela trestního zákoníku, která zmírnila sazbu v nejpřísnějším odstavci z roku až pěti let na šest měsíců až na tři roky. Novela rovněž nabádá spíš k ukládání podmíněných nebo alternativních trestů. Anebo třeba i k zákazu řízení.

Nepodmíněné tresty mají soudy ukládat jen tehdy, když si to vyžaduje „účinná ochrana společnosti“ nebo pokud není naděje, že by neplatiče bylo možné napravit jinak.