Proč myslíte, že plebejský, víceméně ateistický národ, jakým Češi jsou, by si měl zvolit za prezidenta katolíka a šlechtice?

Jak známo, protiklady se přitahují. Myslím ale, že je předsudek, že jsou Češi plebejští více než ostatní. Jsou poměrně rovnostářští, ale plebejští nejsou.

Minule jste mi řekl, že vám někteří lidé vyčítají, že se aristokrat snaží stát prezidentem demokratického státu. Nevylučují se tyto zájmy?

Myslím, že se to nevylučuje. Když se podíváme zpět do dějin, většina demokracií byla založena aristokraty. A navíc v Česku je nás pár jedinců, myslím, že tady patříme na červený seznam ohrožených druhů.

Řada lidí vám předhazuje, že jste dlouho pobýval mimo republiku. Prezident Klaus naznačil, že by lidi měli hlasovat pro Zemana, protože on tady celý život žil v dobrém i zlém.

Nikdy jsem o tom nepochyboval, že podpoří Zemana. Několikrát to naznačil. Upekli spolu opoziční smlouvu. Dlouholetá zkušenost mi ukázala, že nic není více než společný kostlivec ve skříni.

Jaký kostlivec?

Všechno, co se dělo v opoziční smlouvě. Většina afér lidí, kteří byli teď omilostněni, měla své počátky v opoziční smlouvě.

Zeman naopak říká, že v době opoziční smlouvy byla stabilní vláda, která vyvedla zemi z krize.

Stabilní vláda – o tom není nejmenších pochyb. A nepopírám, že jsem jednou řekl o Zemanovi, že kdyby tolik nechlastal, byl by jedním z nejlepších premiérů České republiky.

V čem vy vidíte problém opoziční smlouvy?

Demokracie spočívá na tom, že jedna strana vládne a druhá ji kontroluje. Nebo máme monarchii, pak je vláda jeho veličenstva a parlament ji kontroluje. Když mám systém, kde je nekontrolovaná moc, je to pochybné. A navíc, jak mi lidé říkají doma i v zahraničí, marže se tehdy zvedly o 100 procent.

Myslíte úplatky?

Ano. To jsem slyšel od nejrůznějších podnikatelů.

Karel Schwarzenberg

Karel Schwarzenberg

FOTO: Milan Malíček, Právo

Václav Klaus naznačil, že byste nás nechal v Evropě rozpustit jako kostku cukru v čaji. Máte to v úmyslu?

Jsem přesvědčen, že náš národ zachováme pouze, když zůstaneme členy Evropské unie. Oba víme, co nechceme. Klaus ale doufá, že můžeme hrát izolovanou roli. Já tvrdím opak, podle mého bychom na izolaci trpce doplatili. To si může dovolit dělat ostrov.

Řekl jste, že byste jako prezident chtěl být zastáncem slabých, starých a handicapovaných. Proč jste se o to nesnažil již v této vládě?

Šetření bylo nutné, ušetřilo nás − nechci přehánět − osudu Maďarska či Portugalska. Byli jsme na cestě tímto směrem. Měl jsem ale jisté námitky vůči jednotlivým opatřením. Ale nerad se pletu někomu do jeho práce, tak jako já bych nebyl rád, kdyby mi ministr zemědělství nebo sociálních věcí kecal do zahraniční politiky. Prezident je ale v úplně jiné pozici. Ten se má o slabší starat.

Tím uznáváte, že vláda např. u podpory handicapovaných své škrty přehnala?

To ne. Ze zkušeností ze zahraničí vím, že nutné škrty se musí dělat rychle, aby se to povedlo. A nelze se bát o všechny, kteří dostávají podporu. Ale, jak říkám, chci se na to ještě důkladněji podívat.

Snad se manželka objeví příští sobotu, až budou výsledky. Buď mě bude utěšovat, nebo budeme slavit. Snad se objeví i děti.

Co jste myslel tím, že je Miloš Zeman člověk minulosti?

Kdyby byl Zeman zvolen, bylo by to pokračování Klausovy éry, nikoliv v modré barvě, ale s růžovým nátěrem. Uznávám, že je těžká váha, ale vše, co ho obklopuje, co říká, je poněkud ohraná deska.

Vy nejste muž minulosti?

Můžete mi právem vytýkat, že nejsem ideologicky jasně vyhraněný. Jednou jsem měl blízko k ODA, potom k zeleným. To ano. Ale na druhé straně jsem po celý život, ať je to v umění, nebo v politice, byl hodně otevřený a zajímal se stále, co je nového. Moje základní vlastnost nebo neřest je asi zvědavost.

Miloš Zeman prezidentské finále ale vidí jasně jako boj pravice proti levici. Podle něj jste vicepremiér pravicové vlády a to si nemůžete odpárat.

Zeman chce konfrontaci levice s pravicí. On potřebuje, aby se všechno, co je nalevo od středu, což by byla bezpochyby dneska většina, soustředilo jenom na něho.

Já se vlády nezříkám, podívejte se ale na její výsledky. Za Zemana byla nezaměstnanost pouze o tři čtvrtě procenta nižší než dnes. A my jsme to udrželi v době hospodářské krize a on v době rozkvětu. Máme jedny z nejlevnějších peněz na evropské pevnině, tak levně jako my si nikdo nepůjčuje.

Samozřejmě vláda udělala spoustu blbých kroků, které nebyla schopna vysvětlit. Měli jsme jednotlivé ministry, kteří kvůli podezření z korupce a jiným otázkám museli odejít. Mohli jsme některé věci provádět šetrněji. Vše uznávám. Ale celkově, když se podívám na výsledky ve srovnání s ostatními evropskými vládami, tak vůbec nejsou špatné.

Setkal jsem se s názorem lidí, kteří by vás volili, ale nechtějí, protože podle nich nejste dostatečnou pojistkou dekretů prezidenta Beneše.

To je naprostá volovina. Jako ministr zahraničí s tím mám hodně co do činění. Benešovy dekrety byly zrušeny přijetím ústavy už před dvaceti lety ovšem ex nunc, tedy bez zpětné účinnosti. Není možné to vrátit do stavu roku 1938. Němci rovněž zrušili mnichovský diktát, ale také ex nunc, protože by tím nastal nekonečný právní problém.

Nejde to zrušit zpětně, poměry jsou takové, jak se vytvořily. Na tom se nic nemění. Dneska si už můžeme otevřeně říci, že tehdejší postup by byl dneska nepřijatelný. Dnes máme zákony proti genocidě, podle kterých soudí mezinárodní tribunál. Když se genocida děla v bývalé Jugoslávii, tak jsme to odsoudili. Václav Havel říkal, že tragédií je, že jsme se nechali nakazit nacistickým duchem. Ale musí přece všem být jasné, že to nejde vrátit zpět.

V duelu se Zemanem jste řekl, že by dneska prezident Beneš skončil s dekrety v Haagu u mezinárodního tribunálu. Jak jste to myslel?

To je samozřejmě otázka dneška. Jak jsme viděli v Jugoslávii, v Africe, dnes se vyhánění obyvatelstva velice přísně posuzuje.

Co říkáte na to, že váš výrok hned vyvolal takovou averzi?

Já budu říkat věci, které jsou pravdivé, i když vyvolávají kontroverzi. Když se mě na to Zeman zeptal, tak jsem slušně odpověděl. Kdybych se z reakce veřejného mínění podělal, tak by to byla pro mě hrozná porážka.

Tvrdíte o sobě, že jste Čech jako poleno, proč jste tedy nenaučil svoji ženu česky?

Do roku 1989 jsem nechtěl, to přiznávám, aby moje rodina měla stejnou zátěž jako já. Žil jsem tam, pracoval, ale měl jsem sen se vrátit. V situaci, kdy to vypadalo jako nemožný sen, jsem je nechtěl zatěžovat. Žena se česky začala učit, ale v roce 1992 měla tu strašnou nehodu, pak byla dlouho úplně ochromená. Rehabilitace, která docela úspěšně proběhla, vyžadovala hodiny a hodiny, takže nedokázala dělat nic jiného.

Od té doby se naučila svahilsky. Po nehodě totiž zjistila, že pro ni je nejhorší sychravé počasí, takže ji jedna přítelkyně pozvala do Keni. Úplně ožila, začala tam pracovat v nemocnici, zajímat se o pacientky s tou strašnou ženskou obřízkou. Postavila jim operační sál a přivezla odborníky. Teď je to velice krásně fungující nemocnice.

Podpoří vás v kampani?

Snad se objeví příští sobotu, až budou výsledky. Buď mě bude utěšovat, nebo budeme slavit. Snad se objeví i děti.

Celý rozhovor s Karlem Schwarzenbergem si můžete přečíst v sobotním Právu