Levicový politik, politolog, psycholog a filozof Jaroslav Šabata se narodil 2. listopadu 1927 v Dolenicích, po válce vstoupil do Komunistické strany Československa a stal se jedním z nejaktivnějších účastníků obrodného procesu v této straně, takzvaného pražského jara v roce 1968. Na vysočanském sjezdu byl zvolen do ÚV KSČ. V roce 1969 byl zbaven všech funkcí a začal pracovat jako dělník. Z KSČ byl vyloučen v roce 1970. Na začátku sedmdesátých let založil skupinu Komunisté v opozici.

Za normalizace byl dvakrát vězněn, poprvé v letech 1972 až 1976. Po propuštění se stal signatářem Charty 77. V letech 1978 a 1981 byl jejím mluvčím. Mezitím byl v letech 1978 až 1980 opět vězněn.

V roce 1989 spolu s Rudolfem Battěkem inicioval vznik Hnutí za občanskou svobodu.

Po listopadu 1989 se vrátil do vrcholné politiky. Začínal jako mluvčí Občanského fóra v Brně. V lednu 1990 byl kooptován do Sněmovny lidu Federálního shromáždění. V letech 1990 až 1992 byl ministrem ve vládě Petra Pitharta. V roce 1997 vstoupil do sociální demokracie, kde zastával funkci zahraničněpolitického poradce.