Návrh předložila v minulých dnech, kdy si ČR připomínala 67. výročí květnových událostí, komoře skupina senátorů, mezi kterými jsou i šéf Senátu Milan Štěch (ČSSD), či místopředsedové Přemysl Sobotka (ODS) a Petr Pithart (KDU-ČSL).

Pokud by se k jejich iniciativě přiklonili všichni členové jejich stran, pak by zákon neměl problém se schválením ani v Senátu, ale ani ve Sněmovně.

„Chceme, aby to byl den národního povstání, neboť v té době proběhly akce proti okupantům i v jiných místech mimo Prahu. Zákon by umožnil, aby ti lidé, kteří se účastnili i v jiných částech republiky, dostali pamětní medaili,“ přiblížil motivaci tvůrců Štěch. S finančním příspěvkem, který dostali účastníci boje za osvobození podle zákona z roku 2005, návrh zákona nepočítá.

Skepticky se na iniciativu politiků ale dívá ředitel Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd Oldřich Tůma. Podle něho přijetí takového zákona, jehož text zatím v ruce nemá, nikomu neuškodí, ale domnívá se, že „aktivita zákonodárců směrem k minulosti je poslední dobou až nadstandardně četná“ a má pochybnosti o tom, zda je správné, aby politici vysvětlovali, jak vlastně historie proběhla.

Historie není o zákonech

„O minulosti máme mluvit, máme ji znát a vůči těm lidem se chovat s úctou a respektem, ale nevím, jestli se toho docílí zákony,“ řekl Tůma Právu. Připomněl, že na většinu účastníků bojů v květnu 1945 se již dávno pohlíží stejně jako na účastníky boje proti nacismu a okupaci podle zákona z roku 1946. Hodně se jich již ocenění dočkalo a z tohoto pohledu se domnívá, že zákon je nyní, po 67 letech už zbytečný.

Tůma připustil, že to, že tyto lidi výslovně zákon z roku 1946 mezi účastníky boje za osvobození neřadí, může být vnímáno jako nespravedlnost: „Je to jistá nespravedlnost, ale kde ve vztahu k minulosti najdete spravedlnost! To není možné. Tehdy hrála roli úvaha o nějaké delší době angažování. V povstání šlo o pár dní a často to bylo spontánní tam, kde se právě střílelo. Tím nechci ponížit osobní statečnost těch lidí, která byla velká, ale je otázka, zda je to totéž, co po celou válku sloužit v armádě,“ uvedl Tůma, kterému je sympatická snaha politiků přejmenovat oficiálně květnové události na České národní povstání.

„Byla to záležitost mnohem širší a z vojenského hlediska měly akce na venkově, kterými lidé bránili německým kolonám v postupu a zdrželi je tím několik hodin, velký význam. Kvůli tomu ale není třeba přijímat zákon,“ je přesvědčen Tůma, kterého mrzí, že se někdy na boje mimo Prahu v souvislosti s květnovými dny zapomíná.