Podle Olejára přibývá lidí, kteří se na svaz obracejí s dotazy v případě, že nejsou schopni sehnat podpis druhého rodiče. Může se jednat o zdánlivě banální případy, kdy například jeden z partnerů neplánovaně odjede na služební cestu, většinou jde ale o rozhádané manžele nebo neúplné rodiny. „Setkali jsme se i s otázkou: ‘Nechce mi to podepsat, vydírá mě, co mám dělat?’“ popsal Novinkám Olejár.

Svaz pacientů k minulé středě evidoval zhruba 35 dotazů k tomuto tématu, což je podle Olejára enormně vysoké číslo. „Když se nás lidé tážou na nějaké problémy, za půl měsíce je jich řádově řekněme deset. Například když vznikne nějaká nová legislativa. Ale tady je to 35!“ upozornil.

Podle Olejára navíc situace mnohdy žene rodiče až ke krajním možnostem. „Často slyšíme, že se to řeší tak, že lidé falšují podpisy partnerů,“ uvedl prezident svazu s odkazem na personál některých nemocnic. „Ministerstvo zdravotnictví přivedlo tímto svým zákonem občany do situace, kdy musejí podvádět,“ zhodnotil.

Případným podvodům přitom nahrává fakt, že u vyslovení souhlasu nemusí ze zákona být oba rodiče osobně přítomni. Stačí, když jeden z nich přinese k lékaři podpis druhého. „Jestliže rodič doloží písemný souhlas s poskytnutím zdravotních služeb podepsaný druhým rodičem, není poskytovatel zdravotních služeb povinen a ani oprávněn zkoumat pravost takového vyjádření,“ stojí v prohlášení ministerstva.

Stačí podepsat prohlášení, kontruje ministerstvo

Na dotaz, zda si je ministerstvo vědomo takových případů, které popsal Olejár, odpověděl tiskový odbor resortu pouze odkazem na veřejně dostupný právní názor ministerstva, který se vztahuje na celý zákon. 

V textu se píše, že podpis druhého rodiče není ve všech případech zcela nezbytný. „V případě, že jeden z rodičů nemá informace o tom, kde se druhý rodič, který je rovněž zákonným zástupcem nezletilého pacienta, nachází, ministerstvo zdravotnictví doporučuje, aby o této skutečnosti učinil rodič písemné prohlášení,“ radí ministerstvo. Možná je také varianta, kdy jeden z rodičů získá plnou moc od druhého rodiče a stane se tak jeho zástupcem.

Totéž radí lidem i Svaz pacientů. „Za pomoci našich právníků se lidem snažíme doporučit, aby v nemocnici dali prohlášení, že nejsou schopni obstarat stanovisko druhého partnera,“ prohlásil Olejár. Lidem prý radí také to, aby se v nezbytných případech v nemocnici nějakým způsobem domluvili na možnosti poskytnutí péče bez takového souhlasu.

Není jasné, u jakých zákroků je nutný souhlas

Další otázka vyvstává nad tím, při jakých zákrocích je nutné souhlas rodičů předložit. Souhlas není nutný například u očkování dítěte, preventivní péče nebo podání běžných léků.

Naopak nutný je podle ministerstva v případě, že poskytnutí zdravotních služeb může „podstatným způsobem negativně ovlivnit další zdravotní stav pacienta nebo kvalitu jeho života“. Konkrétně však nespecifikuje, o jaké zdravotní služby se jedná.

Nemůže se přitom jednat například o „dočasné nepohodlí“ pacienta nebo „přechodné potíže doprovázející poskytnutí dotčených zdravotních služeb (účinky léčby)“. Naopak mezi zdravotní služby, které mohou podstatným způsobem negativně ovlivnit další zdravotní stav pacienta nebo kvalitu jeho života, řadí ministerstvo některé operační výkony, jako je transplantace, chemoterapie nebo výkony plastické chirurgie.