Jejich tvrzení ale nepřímo zpochybňují slova mluvčího BIS Jana Šuberta. „V drtivé většině jsou naše zprávy zcela konkrétní, uvádějí jména osob, firem, institucí, adresně identifikují různé klientelistické a vlivové skupiny,“ řekl Právu. Podle Šuberta se v nich píše, „jaké mají tyto skupiny záměry, co dělají, co připravují, jaké z toho vyplývá riziko a co by se mohlo stát, pokud se jim jejich plány zdaří“.

Šubert nechtěl nijak komentovat, zda takto konkrétní informace dostali politici v případě odposlechů bývalého pražského primátora Pavla Béma (ODS) a lobbisty Romana Janouška. Co ale vláda s informacemi tajné služby udělá, je podle mluvčího Šuberta už na jejích členech. „Příjemcem je vláda, a pokud bychom se jí ptali, co s informacemi dělá, proč na ně případně nereaguje, to bychom se dostali na rovinu, kde nám nepřísluší se pohybovat. Služba nekontroluje vládu,“ dodal Šubert.

Sdělil, že v roce 2007 (z té doby pochází odposlech Béma s Janouškem) předala BIS vládě a prezidentovi více než 800 zpráv, policii, rozvědce a vojenským zpravodajcům více než tři stovky. Obdobné počty se týkají i dalších let. Pouze v roce 2010 to bylo 400 zpráv vládě a na Hrad a 350 zpráv bezpečnostním složkám.

V souvislosti s odposlechy Béma s Janouškem šéf BIS Jiří Lang tento týden Právu řekl: „Byl bych blázen, kdybych si to nechal pro sebe.“

Lang: přítomnost Kádnera mi nevadí

Kontrarozvědka se nyní odmítá nechat zatáhnout do hry, kterou rozehrál předseda sněmovní komise pro kontrolu BIS Richard Dolejš (ČSSD). Ten tento týden zablokoval její jednání kvůli přítomnosti véčkařského poslance Davida Kádnera, který je podle něj kvůli svému bývalému působení v bezpečnostní agentuře ABL ve střetu zájmů. Dolejš se obává úniku informací.

„Členy komise volí do jejich postů Poslanecká sněmovna a je nepředstavitelné, abych já, jako státní úředník, k tomu měl výhrady. Přítomnost pana Kádnera pro mě nepředstavuje problém,“ vzkázal Právu přes svého mluvčího ředitel BIS Jiří Lang.

Spekulace kolem práce tajných služeb by mohl vyřešit nový zákon o kontrole, který by jasně stanovil pravidla.

Současná parlamentní kontrola BIS je vcelku bezzubá, členové komise mohou kontrolovat pouze to, zda služba neporušuje ve své činnosti lidská práva a svobody. Zda se poslanci dozvědí i nějaké detaily z její práce, to záleží na benevolenci ředitele. Navíc o rozpracovaných případech musí mlčet v každém případě.