Jet do Saúdské Arábie v okamžicích, kdy řada západoevropských zemí prožívá svou frustraci ze ztráty ratingu AAA, je mimořádně zajímavé. Zajímavé byly i reakce v Evropě – rakouský ministerský předseda (a ve shodě s ním rakouské deníky) pozitivně říkají: „Dostali jsme domácí úkol“, francouzský premiér naopak říká: „Rating, to je jen názor!“ Německá kancléřka sice nepřesvědčivě, ale rezolutně dodává: „Potřebujeme růst a inovace“. Na to musím říci, že se na inovace spoléhalo už za komunismu.

V Saúdské Arábii jsem byl krátce už dvakrát. Jednou na ekonomickém fóru v Džiddě (na břehu Rudého moře), podruhé – jen na pár hodin – na pohřbu krále Fahda v Rijádu. Největším zážitkem první návštěvy byl sál v luxusním kongresovém centru, kde jsem měl projev, rozdělený neprůhledným sklem mezi mužskou a ženskou částí publika (pouze řečník viděl z pódia do obou částí) a mráz v klimatizovaném hotelovém pokoji bez jakéhokoli ovladače klimatizace.

Specifikem královského pohřbu bylo to, že na vlastní pohřeb byli vpuštěni pouze muslimové a že desítky předních světových státníků čekaly několik hodin v prázdných sálech královského paláce. Po několika hodinách nám – asi z blízkého obchodního domu – přinesli jako občerstvení jakési bagety. Pak jsme kondolovali v dlouhé frontě budoucímu králi. Měli jsme dvě hodiny volna do odletu, chtěl jsem vidět rijádskou kavárnu a dát si arabskou kávu. Bylo těsně před šestou večer, teplota byla 42 °C, dostali jsme kávu a začala večerní modlitba. Seděli jsme venku, všechny obchody kolem i kavárna zavřely dveře, ale sedět a pít kávu nás tam nechali. Prodavači a obsluhující vykukovali přes dveře, ale nikdo se nemodlil. Uvidíme, co zažijeme dnes.

Let byl klidný, jakési turbulence byly pouze jednu chvíli nad Řeckem, ale zdálo se mi to patřičné – to je přece země s turbulencemi, proč by neměly být i 10 km nad zemí.

Tentokráte jedu do Saúdské Arábie jako úvodní řečník na ekonomické fórum, kde je who is who arabského světa – od ministrů průmyslu po bankéře, od průmyslníků po novináře, v sále má být 1000 posluchačů. Tématem je, jak modernizovat ekonomiku arabského světa, ani nevím, proč mne chtějí jako „key-note speakera“, když bych spíše měl mluvit o tom, proč Evropa ztratila schopnost být efektivní a fungující ekonomikou. Už v letadle vyplňujeme vstupní formuláře, zaujme nás hrozivá a výhružná věta na tomto formuláři: „pašování drog se automaticky trestá smrtí“. Já jsem z generace, která se drog nikdy nedotkla, ale přesto to působí trochu zlověstně.

Saúdská Arábie je absolutní monarchií. Dnešnímu králi Abdulláhovi jsem v roce 2005 kondoloval, když zemřel jeho předchůdce. Král je nejvyšším představitelem výkonné a náboženské moci, trochu šokující větou je – cituji z podkladu našeho velvyslanectví – „všechny další státní instituce jsou institucemi poradními“. Parlament, neboli „poradní shromáždění“, je navíc jmenován. U nás to tak dosud není, ale postavení Evropského parlamentu se poradcovské pozici už docela blíží.

V roce 2005 byly první volby v historii, a to ještě jen volby komunální. Volit mohli jen muži. Politické strany v zemi nejsou.

Je neuvěřitelné – ale to už dobře znám – jak dlouho nad Saúdskou Arábií letíte. Země má rozlohu více než 2,2 miliónů kilometrů čtverečních (nějak nazpaměť nevím, kolik jich má Evropa bez Ruska a Turecka!), což je asi 70 Českých republik. Obyvatel tu žije 28 miliónů, skoro třetina jsou cizinci. Rijád má přes 4 milióny obyvatel. Těšil jsem se na teplo, ale ani to už není to, co to bývalo. Dnes bylo v Rijádu 18 °C a v noci má být jen 8 °C. Potřebovalo by to trošku přidat CO2 a Zemi oteplit. Zdá se, že stačí málo, aspoň tak nám to říkají naši věrozvěstové globálního oteplování.