Článek
Provoz je řízen z velína, který se nachází na úrovni Strahovského stadionu, šedesát metrů nad samotným tunelem. Do podzemí se sjíždí sedmnáct pater výtahem, odtud pak vede kilometr a půl dlouhá trasa až k betonovým dveřím. Ty mají dvacet tun a nachází se za nimi tubus s projíždějícími auty, tedy již zmíněný protiatomový kryt.
V případě jaderné katastrofy dojde k uvedení tunelu do krytového režimu. To znamená, že na jeho koncích vyjedou ze země těžké uzávěry, které ho neprodyšně uzavřou. Západní část, tedy ta, kudy jezdí auta směrem na Smíchov, slouží právě k evakuaci osob. Jedině tam je totiž přiváděn filtrovaný vzduch.
Vrata proti jaderné explozi
Ocelová vrata, která oddělují evakuované obyvatele od venkovního prostoru, jsou konstruována tak, aby odolala jaderné explozi. V okolních menších tunelech jsou umístěny například filtry, které sem mají přivádět vzduch a také takzvané hygibuňky se sociálním zařízením.
Kryt pojme 15 tisíc osob, přičemž maximální doba pobytu vzhledem k zásobám potravin a vody je vypočítána na 72 hodin. Zásobování vodou a elektřinou je zajištěno prostřednictvím chodeb vedoucích z metra. Údržba celého zařízení vyjde na dvanáct miliónů korun ročně.
V celé Praze se nachází kolem 800 krytů a jejich páteř tvoří metro. Nejvíc se jich stavělo v 60. letech, později se rozhodlo budovat je jako tzv. dvouúčelové, aby v době míru tyto prostory neležely ladem. V mírovém stavu slouží jako sklepy, garáže, ve školách třeba jako šatny nebo učebny.