Týká se to dlouhodobých parkovacích míst u obytných domů určených vždy konkrétnímu autu patřícímu zdravotně postiženému člověku.

Často tato vyhrazená stání invalidé „půjčují“ rodinným příslušníkům a známým, kteří na nich parkují se zcela jiným autem, a tedy samozřejmě i s jinou registrační (poznávací) značkou, než jaká je uvedena na tabulce vyznačující místo pro zdravotně postiženého.

„Zneužívání v tomto ohledu skutečně existuje,“ řekl Právu náměstek ředitele pražské městské policie Ludvík Klema.

„Samozřejmě by se to nemělo dělat. Dané místo dostane dotyčný rozhodnutím obecního úřadu, který pak může kdykoli takové parkovací místo zrušit, pokud to ten člověk zneužívá,“ konstatoval předseda Národní rady osob se zdravotním postižením Václav Krása.

Zákony neporušují

Přenést nárok na vyhrazené stání některému z příbuzných podle něj nejde. „Zákon to ale nijak nestanoví, a jestliže to bude daná obec tolerovat, je to její rozhodnutí. Ale porušení zákona to není a policie to ani nemůže pokutovat,“ poznamenal Krása.

Pražští strážníci i kvůli tomuto problému udělali loni hromadný audit, kdy po celé metropoli kontrolovali právě místa vyhrazená konkrétním autům zdravotně postižených. Nejméně v deseti případech pak bylo stání zrušeno.

 

Pokud dotyčný (postižený) uvede, že tam vůz stojí s jeho souhlasem, tak nemáme právo s tím něco dělat,ředitel pražské městské policie Ludvík Klema

 

„Mnohdy se stává, že nikdo neověřuje, zda přetrvává ten důvod, aby dotyčný měl vyhrazené stání. Často se zmíněný zdravotně postižený odstěhoval, odjel dlouhodobě na chatu nebo dokonce zemřel a jeho místo dále využívali příbuzní,“ upozornil Klema na problém nedostatečné kontroly a pružnosti ze strany městských částí.

Podle Klémy je velmi složité nějak dotyčné osoby postihnout a strážníci jsou prý na to krátcí. „Pokud by na tom vyhrazeném místě stál někdo cizí, dopouští se významného přestupku, který řešíme odtažením vozidla a pokutou. Avšak ve chvíli, kdy tam stojí auto s jinou SPZ než je na ceduli, strážník prostřednictvím úřadu zjistí, komu bylo místo vyhrazeno, tu osobu kontaktuje a pokud dotyčný uvede, že tam vůz stojí s jeho souhlasem, tak nemáme právo s tím něco dělat,“ připustil Klema.

Nejde totiž podle něj o přestupek, pokud stání cizího auta na místě určeném konkrétnímu zdravotně postiženému jemu samotnému nevadí. „Když se jich ptáme, proč tam stojí jiné auto, většinou nám odpovídají, že jeho řidič jim právě něco zařizoval. To, že příbuzní takto obhajují své jiné příbuzné, se stává poměrně často,“ podotkl Klema.

Stání na dobu určitou

Například v Brně se snaží zneužívání předcházet tím, že zdravotně postižení dostávají stání jen na dobu určitou, často třeba pouze na jediný rok či na dva.

„Pak se chodí na přezkum k posudkovému lékaři, zda výjimka je stále aktuální a lékař nám dá informace, zda ji prodloužit či nikoli. Navíc městská policie aktivně provádí kontroly, ať už sama od sebe, nebo na základě podnětů občanů,“ uvedl mluvčí brněnského magistrátu Pavel Žára.

V Ostravě se zase spíše setkávají s tím, že si lidé stěžují na nevyužívaná vyhrazená parkovací místa pro zdravotně postižené.

Také v moravskoslezské metropoli dávají úřady vyhrazená místa invalidům jen na dobu určitou, většinou na tři roky. Poté musejí dotyční znovu prokázat, že místo potřebují.