Hlavní obsah

Vondra: Nejsme jako TOP 09, abychom sepisovali kandidáty v kavárně

Právo, Jan Rovenský

Alexandr Vondra (ODS) vnímá jako jistý paradox, že kluk, který nosil dlouhé vlasy, šéfuje obraně, ale uvádí, že se změnil on i ozbrojené síly Chce především ušetřit na výdajích, aby ministerstvo nebylo dojnou krávou. Zvažuje i posílení mise v Afghánistánu. ODS vidí jako stranu prodělávající postupný vývoj, ale nevěří, že v senátních volbách obhájí všech 18 mandátů. Celý rozhovor otisklo sobotní Právo

Foto: Petr Horník, Právo

Ministr obrany Alexandr Vondra (ODS)

Článek

Častou výtkou vůči ODS je, že alespoň v médiích ji není vidět – na rozdíl od TOP 09, která přebírá roli lídra reforem, a VV, které jí oponují. O ministru financí Miroslavu Kalouskovi se mluví jako o skutečném premiérovi. Neztrácíte na viditelnosti?

Určitě ne. Lídrem vlády je z titulu své funkce a hlediska směrování Petr Nečas. Kabinet, ve kterém jsme, není jen vládou účetních a škrtačů, jde o to provést nezbytné reformní kroky. Ty bude provádět vláda jako celek. Hra, jestli je víc vidět Nečas nebo Kalousek, je nesmyslná. Byli, jsme a budeme vidět a nemám sebemenší pochybnosti o tom, že ODS je klíčovou stranou této vlády. Bez nás by ani být nemohla.

Budou volby do Senátu, ODS obhajuje 18 mandátů. Jaký výsledek byste považoval za úspěch?

Obhájit 18 z 27 křesel není realistické, modrá smršť před šesti lety se opakovat nebude. Určitě ale máme možnost obhájit pozici nejsilnější pravicové strany. Komunální volby budou pro nás obtížnější, protože na mnoha radnicích obhajujeme své pozice, což bývá vždycky těžší než jít pod praporem změny. Ale máme talentované nové politiky a voleb se nebojím.

Pro mě Milan Paumer je hrdinou a těch hrdinů, na které se můžeme odkazovat, nemáme až tak moc.
Alexandr Vondra

Často zaznívá názor, že Nečas sice působí lépe než Topolánek, ale jinak ODS v regionech stále ovládají kmotři. Není strana pozadu v tomto ohledu?

Rozhodně ne. Petr Nečas dal xkrát najevo, že boj s korupcí je na prvním místě a že ho myslí smrtelně vážně. Koneckonců moje kroky tady a kroky Jiřího Pospíšila na ministerstvu spravedlnosti jsou jasnou ukázkou toho, že o tom nejenom mluvíme, ale že to i děláme.

V regionech to ale vře. Plzeňský primátor Pavel Rödl tento týden oznámil na oblastní radě ODS svoji rezignaci na členství a zároveň řekl, že hodlá v komunálních volbách kandidovat jako nezávislý za stranu Občané.cz. V jižních Čechách v červnu zastupitelstvo za pomoci ODS odvolalo primátora Českých Budějovic Juraje Thomu, jenž se stal lídrem kandidátky Občané pro Budějovice. To podle vás není problém?

V jižních Čechách je situace složitější a volby ukážou, jak na tom tam jsme. Jsme demokratická strana, nejsme subjekt typu TOP 09, kde si vedení sedne do kavárny a monokraticky propisovačkou napíše jména a rozhodne o kandidátech. U nás je proces generování jednotlivých kandidátů zezdola, a když někdo neuspěje, tak by to měl akceptovat a vyvinout veškeré úsilí, aby tomu příště bylo jinak.

Co se týče Pavla Rödla, je to jeho rozhodnutí. Nemyslím, že je to náš nejviditelnější primátor, kterého jsme v Plzni měli, pamatuji si celou řadu jeho předchůdců, kteří byli výraznější.

Co si myslíte o tom, že prezident Václav Klaus se k oficiálnímu ocenění Milana Paumera a bratří Mašínů staví zdrženlivě, na rozdíl od Mirka Topolánka? Má vůbec Topolánek jako absolvent vojenského gymnázia na udílení medailí právo? Politolog Jiří Pehe v Právu poznamenal, že kdyby ho Mašínové s Paumerem potkali v uniformě, tak by ho zastřelili.

Názor Václava Klause je znám, vždy se stavěl zdrženlivě k jejich ocenění. Je hrozně těžké poměřovat dobu nastupujících 50. let z dnešního pohledu. Myslím, že si máme vážit lidí, kteří se dokázali postavit nastupujícímu komunistickému teroru. Národ potřebuje hrdiny a opravdoví hrdinové nebyli salónní bojovníci, ale lidé, kteří vzali zbraň do ruky a za něco bojovali.

V Poděbradech jsem byl na pohřbu, protože pro mě Milan Paumer je hrdinou a těch hrdinů, na které se můžeme odkazovat, nemáme až tak moc. S odstupem přišel čas k uznání role třetího protikomunistického odboje jako stejně důležitého, jako byl první odboj při vzniku republiky a druhý proti nacismu. A on tam měl své místo a myslím, že si zaslouží uznání.

Pokud jde o Afghánistán, tak si umím představit nějaké drobné navýšení účasti.
Alexandr Vondra

Když už mluvíte o minulosti, jaký je to pocit šéfovat obraně? Ptám se vás jako člověka, jehož bývalý režim označoval za „máničku“.

Pokud se to dá do této paralely, tak je to samozřejmě trošku legrace, trošku paradox. Dnes jsme ale jinde, k holiči chodím každé dva měsíce a denně musím nosit kravatu a oblek. Na druhou stranu dnešní ministerstvo obrany a armáda jsou úplně jiné než za bolševika. Tehdy byla podřízena velmocenským zájmům SSSR a komunistické ideologii. Dnes armádu máme proto, abychom společně se spojenci bránili svobodu a demokracii v naší zemi a vychází z demokraticky artikulované vůle občanů. Přestože je tu práce jako na kostele a ne všechno tu je, jak bych si představoval, tak je to rozdíl mezi dnem a nocí.

Říkáte, že je v resortu spousta práce. Společně s premiérem Petrem Nečasem jste řekl, že ministerstvo nesmí být dojnou krávou různých zprostředkovatelských firem. Chcete zrušit zákon, který nakazuje nákupy vojenského materiálu přes prostředníky. Lze s korupcí vůbec něco udělat?

V prvním patře ministerstva vás uvítá třídílná fotogalerie mých předchůdců. První z nich je z 1. republiky, ale nemá cenu si nalhávat, že v té době byly akvizice vzorem absolutní čistoty. Tehdejší ministři však pokračovali ve své kariéře dál. Druhá etapa za komunismu nebyla o politice, šlo většinou o lidi v uniformě sloužící velmocenským zájmům. Pak je třetí etapa od revoluce a při vší úctě k mým předchůdcům, téměř pro každého z nich to byla politická konečná.

A myslíte, že pro vás nebude?

Pro mě je to samozřejmě výzva, aby nebyla. Vždy jsem byl člověk, který se nebál věci řešit, a mám pověst někoho, kdo neustupuje zájmům lobbistů. Tento kredit nechci ztratit. Ale o mě nejde, chci tady změnit akviziční systém, protože to je problém, který se táhne do poloviny 90. let. Podle mě souvisí s redukcí armády, kdy odešla celá řada lidí do byznysu či se z nich stali úředníci. Obě skupiny ale staré kontakty nezavrhly.

Je zapotřebí udělat dvě věci. Zaprvé dosáhnout toho, aby maximum nejen zbrojních akvizic probíhalo na ministerstvu daleko transparentněji a aby různé výjimky, jak je umožňuje zákon, byly skutečně výjimkami jen v oprávněných případech. A zadruhé chci, abychom mohli provádět akvizice ve vyzbrojování přímo, nikoli pouze přes zprostředkovatele. Zákon sice umožňuje nákupy mezi vládami, ale to se děje vzácně.

Kolik by se mohlo ušetřit přímými nákupy?

Procentuálně vyjádřeno jde o úspory v dvouciferných číslech. Přímé nákupy mohou znamenat úsporu deseti, možná dvaceti procent.

Nečas řekl, že pokládá za důležité, aby se na obraně pracovalo s tím nejcennějším, tedy vzdělanými a kvalifikovanými lidmi. Neodejdou ti nejlepší, když vojákům snížíte platy?

Nejjednodušší by bylo udělat plošný řez, ale riziko toho je, že by to daleko více dopadlo na vojáky v terénu, kulometčíky, prostě na jádro armády. U příspěvku na bydlení plošná redukce o 36 procent není tím správným krokem, protože by lidé s nižšími platovými třídami a hodnostmi zaplatili nejvíc a mohlo by to vést k destabilizaci armády.

Čím ale chcete vojáky motivovat, aby v armádě zůstali? Pokud nyní mají průměrně 23 tisíc hrubého, tak 10procentní snížení platů bude znamenat, že se ocitnou pod průměrnou mzdou v ČR.

V koaliční smlouvě je závazek redukovat mandatorní výdaje o 10 procent, ale nikde není řečeno, že to znamená pokles platů o 10 procent. Můžete buď snížit platy o deset procent, nebo můžete lidi propustit, nebo zvolit mix mezi tím. Zvolíme takový mix, aby ti, kdo v armádě skutečně chtějí sloužit, nevzali nohy na ramena.

Před volbami se vedla debata o navýšení účasti v Afghánistánu. Minulá Sněmovna kvůli nesouhlasu levice nepodpořila vyslání dalších českých vojáků. Bude o to usilovat nynější vláda?

Na podzim půjdeme znovu do vlády a parlamentu s materiálem o účasti v misích. S celkovým zklidněním situace v Kosovu tam předpokládám útlum našeho působení. Pokud jde o Afghánistán, tak si umím představit nějaké drobné navýšení účasti, ale tak, aby to dávalo smysl. Tehdy se diskuse nevedla o tom, zda navýšit, či nenavýšit, ale zda tam má být vyslán dělostřelecký systém Arthur. Spíš to vnímám jako diskusi o struktuře našeho působení a o tom, co tam naše jednotky budou přesně dělat.

N Proběhla zpráva, že se zvažuje další rotace 601. skupiny. Je další bojová mise reálná?

Pokud jde o specialisty, tak si myslím, že v příštím roce jedno vyslání je reálné. Koneckonců boj s tálibánci je součástí úspěšného dokončení mise v Afghánistánu, ale na přesnou představu je ještě brzy.

Reklama

Výběr článků

Načítám