Článek
Například pražská kancelář poslance a exministra vnitra Martina Peciny přijde podle listu sněmovní pokladnu na více než 32 000 korun měsíčně. Úřadovna poslance a bývalého předsedy strany Jiřího Paroubka v Ústí nad Labem odčerpává z veřejných zdrojů přes 27 000 korun. Realitní kanceláře přitom často nabízejí k pronájmu nebytové prostory výrazně levnější, upozorňuje deník.
"Je to oboustranně výhodné. Já si nemusím zařizovat nábytek, telefon, fax, internet a podobně. A kvůli té platbě je to výhodné pro stranu," řekl poslanec ČSSD a někdejší ministr vnitra František Bublan. Telefon a internet přitom Sněmovna poslancům v jejich kancelářích také proplácí - až do výše 7000 korun měsíčně, poznamenávají HN.
Miliónové dluhy
Výhod stranických kanceláří zatím podle deníku využívá 16 poslanců ČSSD, 25 poslanců si však ještě nestihlo zařídit kanceláře. Pokud socialisté stejným způsobem jako u pronájmů maximalizují své výdaje i za telekomunikace, vyjdou regionální kanceláře jejich poslanců během příštího volebního období státní pokladnu na zhruba 24 miliónů, spočítaly HN. Kdyby se rozhodli pro úřadování v budovách své mateřské strany i zbylí poslanci, může se tato částka vyšplhat k 50 až 60 miliónům korun.
ČSSD má ve dvousetčlenné Sněmovně 56 poslanců, to je nejvíce z pěti stran zastoupených v dolní komoře.
Oficiálně socialisté přiznávají dluh 70 miliónů korun a náklady na volební kampaň ve výši až 400 miliónů korun. Neoficiálně se hovoří o daleko vyšších částkách. I proto nedávno brněnský člen strany Pavel Imriš podal na ČSSD žalobu, ve které žádá, aby vedení ČSSD nemohlo nakládat s majetkem - Imrišovi jde o to, aby se vyjasnilo, kolik strana dluží za kampaň.
Inspirace u KSČM
Poslanci ČSSD minulý týden přijali etický kodex, který jim zapovídá pronajímat si kanceláře například u příbuzných. Vylepšovat na úkor státu rozpočet strany je však podle úřadujícího předsedy strany Bohuslava Sobotky v pořádku. "Podle mě to není střet zájmů," řekl HN.
List uvedl, že také všichni komunisté si v minulém volebním období zařizovali kanceláře ve stranických sídlech, přičemž vždy se jejich nájemné pohybovalo na nejvyšší možné hranici.