O co vlastně jde? Vojenská policie chtěla koupit mezi lety 2005–2008 pro Útvar speciálních operací (SOG) působící v Afghánistánu tzv. mobilní pozorovací a identifikační systém do tropických oblastí SR 200 a SR 100. Pod tímto označením se vlastně skrývají malé špionážní vrtulníky s připevněnými kamerami. Jejich hlavní funkcí bylo vytvořit systém ostrahy (doprovázení kolon či přenos dat) a monitorování objektů, osob či vozidel.

Podle zprávy NKÚ smlouva v hodnotě 46 miliónů korun byla uzavřena 26. června 2006, tedy těsně před volbami. Od konce roku 2006 do října 2007 došlo celkem ke čtyřem změnám rozhodnutí o financování akce a cena se znásobila.

Drahé vylepšení

V té době dodavatel, státní podnik LOM, jenž původně americké vrtulníky modernizoval, ministerstvu navrhl podle kontrolorů dražší variantu, a to „změnu specifikace a nahrazení původních telemetrických modulů SR 200 a SR 100 modulem SR 20, přestože původně navrhované moduly měly dostatečnou maximální rychlost a letovou výdrž a byly určeny pro ochranu a monitorování kolon a monitorování větších území na delší vzdálenosti (5–30 km)“.

Podle zjištění NKÚ nebyl systém SR 20 vhodný kvůli malé nosnosti, krátkému doletu a nedostatečné době letu. „Dodávka tohoto modulu byla přesto na základě dodatku smlouvy ze dne 27. listopadu 2007 uskutečněna,“ dodává zpráva NKÚ.
Stalo se tak prý i přesto, že měsíc předtím již zmíněný Útvar speciálních operací (SOG) „obeznámil dopisem Hlavní velitelství Vojenské policie (VP), že modul SR 20 nesplňuje požadované technické a výkonové parametry pro plnění úkolů v zahraničních misích“.

Obrana: vinu nese Vojenská policie

Zpráva NKÚ shrnuje, že dodávka SR 20 byla realizována se zpožděním 14 měsíců oproti původní smlouvě, za cenu zvýšenou ze 46 miliónů Kč o 65,5 miliónu na 111,5 miliónu, „a přitom nesplňovala původně požadované parametry“.

Ministerstvo hází vinu na Vojenskou policii, která má vlastní akviziční program, od kauzy dává ruce pryč a závěry NKÚ zpochybňuje. Cenu překračující původní částku o více než 142 procent resort vysvětluje dodatečnou výbavou.

Podle mluvčí ministerstva obrany Lucie Kubovičové je třeba do výpočtů zahrnout dodatečné vybavení, jako jsou kamery, speciální vozidla pro převoz systémů, osvětlovací soupravy, polní počítačové sítě, systém ochrany perimetru, antény a satelitní telefony.

„Systém musí být schopen fungovat nezávisle na jakékoli další podpoře. Nestačí tedy samotný nákup vrtulníků, ale také dalších komponentů důležitých pro správnou funkci,“ uvedla Kubovičová.

Vojenská policie je součástí resortu obrany. „O zakázce nerozhodovalo ministerstvo obrany. Po celou dobu akvizičního procesu byl nákup systému pouze v kompetenci VP,“ řekla však Právu mluvčí resortu Lucie Kubovičová.

Podle ní naopak z dohledaných dokumentů Vojenské policie vyplývá, že Útvar speciálních operací (SOG) vrtulník SR 100 označil za nevyužitelný v Afghánistánu, a naopak preferoval SR 20. „Proto uživatel požádal o změnu specifikace na tento systém,“ doplnila mluvčí, a to v rozporu se zjištěním NKÚ.

Dražší nemusí znamenat lepší

Rozdíl mezi SR 100 a SR 20 je ve formě pohonu a výkonu – zatímco první vrtulník disponuje spalovacím benzínovým motorem, dražší SR 20 je poháněn pomocí lithiových baterií, má menší akční rádius a ve vzduchu vydrží průměrně 30 minut; SR 200 naopak až čtyři hodiny.

Otázka, proč je vhodnější dražší model SR 20, který má menší letovou výdrž a dolet a méně toho unese oproti výkonnějšímu SR 200, zůstává nezodpovězena.