"Jako poslanci budeme rozhodovat o umístění radaru, chceme se proto přímo na místě přesvědčit o podmínkách, v jakých aktivisté pobývají, a zároveň jim vyjádřit podporu," řekl Hamáček novinářům.

Stejně jako další aktivisté, jejich stoupenci nebo novináři, kteří v minulých dnech brdskými lesy ke kótě míří, ani Hamáček neměl od újezdního úřadu povolení ke vstupu do prostoru. Řihák jako starosta nedaleké Příbrami má k dispozici dlouhodobé povolení.

Vojenská policie upozornila Hamáčka i novináře, že se vstupem do vojenského prostoru dopouštějí přestupku. "Je otázkou, jak bude tento přestupek u pana Hamáčka s ohledem na jeho poslaneckou imunitu nakonec vyřešen," řekl mluvčí vojenské policie Jan Čermák.

Pokročili se stavbou mostu

Skupinu asi patnácti aktivistů, která takto protestuje proti radaru, podporují občané z okolních obcí. Na kótě je navštěvují jejich příznivci, do pátku jich dorazilo zhruba sedm desítek. Většinou přinášejí potraviny, nejvíc buchty a koláče na přilepšenou, někteří nabídli pomoc se stavbou mostu.

„Dost jsme s mostem pokročili, ale odpoledne začalo pršet,“ informoval Jan Freidinger. „Už jsme opravili obří terč, který se roztrhl při větru, ale než ho vrátíme zpět mezi větvoví, ještě chvíli potrvá,“ dodal Jan Piňos

Stále více lidí se hlásí do fotoblokády, fotografie už aktivisté počítají na stovky. Někteří se s plakátkem terče a sloganem „Mám cíl nebýt cíl“ nechali vyfotografovat při spanilé jízdě aktivistů po okolních městech, řada jich ale posílá své fotografie prostřednictvím e-mailu. „Fotografie zaznamenávají lidi a skupinky při různých situacích. Většinou k e-mailům připíší i nějaký vzkaz. Přišel třeba obrázek psa a pod ním text - ani můj pes nechce radar,“ uvedl ředitel Greenpeace ČR Jiří Tutter, kterého jsme zastihli v pátek odpoledne v Rožmitále pod Třemšínem s kolegyní Michaelou Kovářovou. Během chvilky získali hned pět podpisů občanů.

„Ať si radar nechají... nechci říct kde,“ poznamenala rozhořčeně Marie Hernová u obchodního centra v Rožmitále. „Pro mě má velký význam, aby tu radar nebyl. A myslím, že stejně smýšlí každý, kdo se tu narodil a chce tu žít. Navíc jsem aktivní cyklistka a přesto, že jde o vojenský uzavřený prostor, ráda se tam projedu. Radar by tu krásnou přírodu úplně uzavřel. A nestojím ani o cizí armádu na našem území. O to by stál snad jen blázen,“ přidala se Mirka Matušová z Věšína.

„Tady jsou lidé přívětiví, stejně jako třeba v Příbrami. V Rokycanech ale tak vstřícní nebyli,“ dodala Kovářová z Greenpeace. Skupina Greenpeace na kótě i nadále zůstává. „Budeme tu třeba několik týdnů, když to bude mít smysl,“ uzavřel Jiří Tutter.