Článek
Právo oslovit zákonodárce jako prvnímu přiřkl los Václavu Klausovi. Ten hned v úvodu schůze způsobil, že se její začátek o čtyři minuty opozdil. Rozvážně absolvoval kolečko kolem vedení obou komor a vlády a každým si podal ruku. Ve vládních lavicích se však zasekl a nenechal se rušit.
„Já počkám, až si sedne,“ trpělivě odmítal šéf Sněmovny Miloslav Vlček upozornění některých kolegů že „už je čas“. V té chvíli již Švejnar ukázněně seděl na svém vyhrazeném místě v čele sálu.
Volání po kontinuitě
Klidným dojmem působil Klaus i při projevu. Aniž by příliš zvedal hlas, přednesl své hodnocení pěti minulých let a předložil své důvody, proč by měl na Hradě ve funkci zůstat. „Česká republika potřebuje kontinuitu,“ odůvodnil a v jeho písemné podobě projevu, kterou hradní kancelář dala k dispozici novinářům, byla tato slova zvýrazněna. Stejně jako ujištění, že se choval nadstranicky, a také sdělení, jak postupně poznával, co prezident smí, nesmí a co musí.
:. Václav Klaus během projevu. FOTO: Právo/Milan Malíček
Citlivé ucho posluchače přesto mohlo zaznamenat jednu pasáž, při které zněl Klausův hlas naléhavěji. To když se bránil obecnému názoru, že naše společnost je v morální krizi. „Volme slova opatrně,“ apeloval prezident, nicméně tato část projevu byla ze všech nejkratší.
Jan Švejnar měl pozici o poznání těžší. Nemohl se opřít o hodnocení let minulých, neboť je nepopsaným listem v české politice. O to více hleděl do budoucnosti „Úcta, služba a autorita,“ zněla jeho první slova.
Jan Švejnar měl pozici o poznání těžší. Nemohl se opřít o hodnocení let minulých, neboť je nepopsaným listem v české politice. O to více hleděl do budoucnosti „Úcta, služba a autorita,“ zněla jeho první slova.
Po americku
Jeho dikce byla civilnější než u Klause, který se prezentoval tradičně jako politik. Přestože si Švejnar velice dával pozor, aby jeho čeština byla dokonalá, nedokázal se i při pomalém projevu s odmlkami několikrát ubránit polknutí části slov „tak po americku“. A i jeho projev sám o sobě byl v západním stylu, obracel se hodně k lidem, postupně gradoval a vyvrcholil velkým apelem: „Česká republika si zaslouží úspěch. Pojďme jí ho společnými silami zajistit!“
Jeden ze zákonodárců poznamenal, že mu na konci chybělo jen: Jmenuji se Jan Švejnar a kandiduji na prezidenta České republiky!
:. Jan Švejnar během projevu. FOTO: Repro/ČT
Kandidát na prezidenta republiky Jan Švejnar při projevu před poslanci a senátory
Nezklamal ministr zahraničí Karel Schwarzenberg. Na otázku, co oběma projevům říká, odpověděl: „U obou jsem s úctou usnul.“ Je ale o něm známo, že i tak velmi pečlivě vnímá, co se šustne.
Zemětřesení to nebude
Zatímco Klaus tentokrát nevtipkoval, Švejnar posluchače pobavil, když dal osmý únor do souvislosti s událostmi před 257 lety v Londýně, kde se odehrálo zemětřesení, takové, jaké někteří spojují s možností jeho nástupu na Hrad. „Ale uklidnilo mě, že bylo jen malé,“ odlehčil tón svého projevu a byl za to odměněn úsměvy.
Zatímco Klaus tentokrát nevtipkoval, Švejnar posluchače pobavil, když dal osmý únor do souvislosti s událostmi před 257 lety v Londýně, kde se odehrálo zemětřesení, takové, jaké někteří spojují s možností jeho nástupu na Hrad. „Ale uklidnilo mě, že bylo jen malé,“ odlehčil tón svého projevu a byl za to odměněn úsměvy.
Zajímavé bylo sledovat i chování obou kandidátů při projevu svého soupeře. Švejnar, jako by chtěl naplnit slova ze svého připraveného projevu o tom, že bude naslouchat i lidem, s nimiž nemusí souhlasit, dal najevo zájem a po celou dobu Klause sledoval.
Klaus se při Švejnarově projevu zahleděl do papírů před sebou a čas od času si něco poznamenal. A třeba při projevu Kateřiny Jacques podepisoval fotografie.
Klaus se při Švejnarově projevu zahleděl do papírů před sebou a čas od času si něco poznamenal. A třeba při projevu Kateřiny Jacques podepisoval fotografie.
Obdobně se chovali i jejich podporovatelé. Při projevech Švejnarových příznivců se kuloáry naplnily poslanci a senátory ODS, kteří dali přednost občerstvení či vzájemné debatě.
