Článek
Stále více si ho vybírají i filmoví režiséři – naposledy dotočil s Dušanem Kleinem příběh pro Českou televizi z předválečných dnů Devatenáct klavírů, jako jeden z nejobsazovanějších dabingových herců pendluje mezi pražskými dabingovými studii a navíc teď ještě „zdědil“ po Oldřichu Navrátilovi roli intrikánského sluhy Jaga v Othellovi, který se opět uvádí na nádvoří Nejvyššího purkrabství Pražského hradu v rámci letošních Letních shakespearovských slavností.
Na Romea už jsem starej
„S Oldou Navrátilem jsme každý úplně jiný, takže můj sluha Jago se mu nepodobá,“ říká sympatický herec, který si ale nabídku na Othella nechával chvíli projít hlavou. Nakonec kývnul a to i přes to, že si dost zakládal na letním volnu.
„Jsou role, které se prostě neodmítají,“ tvrdí herec, který už má s účinkováním na letní scéně jednu zkušenost. Před čtyřmi, lety opět v rámci Letních shakespearovských slavností, hrál v představení Blázni a milenci a básníci v režii Borise Rösnera.
S Emílií Slavíkovou ve hře Othello na nádvoří Nejvyššího purkrabství Pražského hradu.foto: Právo
„Tenkrát jsme to uváděli v pražském klubu Lávka. Že nás pak vytáhli na hrad, byla pro nás pocta. Bylo to trochu zvláštní, protože jsme hru zkoušeli do normálního komorního prostoru a najednou nás dali na nádvoří. To bylo úplně o něčem jiném,“ vypráví Martin.
A dodává: „Venku jsou najednou faktory, které z divadla neznáte. Třeba když foukne vítr, tak začnou šustit listy, lidi se na sedačkách také vrtí víc než v divadle, když je jim zima, začnou si brát deky… To jsou najednou ruchy, které člověk není zvyklý vnímat.“
„A pak bychom měli údajně dělat Romea a Julii,“ tvrdí spokojeně s tím, že on ale Romeo nebude. „Už jsem na něj starý,“ směje se rodák z Jihlavy. „ Nemůžu přeci hrát sedmnáctiletého kluka, který je poprvé v životě zamilovanej.“
Dr. House je moje krevní skupina
Že tak trochu stárne, poznal i při dabingu. Za několikaletou praxi mu totiž hlas trochu zhrubnul a jak říká, dnes se mu „do úst“ dostávají už i šedesátiletí chlapi.
Jméno Martina Stránského se dnes spojuje s řadou zahraničních filmů a seriálů. Třeba s Vraždami v Midsomeru, jeho hlasem dále promlouvá Harold Perrineau ve Ztracených, Josh Hopkins v seriálu Ally McBealová, Hugh Grant v Deníku Bridget Jonesové nebo David Boreanaz ve Sběratelích kostí.
V Pravidlech lži s představiteli kolegů-terapeutů Klárou Issovou a Martinem Trnavským.foto: Právo
V současné době si libuje u drzého Dr.House. „Všichni mi říkají, že ten mi sedí asi nejvíc ze všeho, co jsem kdy dělal,“ pochlubí se s tím, že když se mu prý nepoštěstí pár dnů oholit, tak je Housovi i trochu podobný.
„Hlavně mám rád jeho humor, používám totiž podobný. On je prostě moje krevní skupina,“ říká. Původně pro jeho ztvárnění s režisérem zkoušeli tři hlasové polohy, nejvíc se jim k Housovi líbil hlubší, téměř monotónní bručák.
V protidrogové léčebně
Většina rolí, které Martin ztvárňuje, jsou záporné. Hraje buď podivíny, vyvrhele, či drsňáky. Ve snímku režiséra Roberta Sedláčka Pravidla lži, který měl v kinech premiéru koncem roku 2006, se zase sžil s postavou vyléčeného narkomana Zdeňka – tam hrál terapeuta.
V Přeletu nad kukaččím hnízdem v Divadle pod Palmovkou ztvárňuje rebela McMurphyho. foto: Divadlo pod Palmovkou
Ještě před natáčením si Martin na vlastní kůži vyzkoušel, jaké to doopravdy je být zavřený v protidrogové léčebně. „Byl to zvláštní pocti. Přijedete tam, odevzdáte klíče, mobil, peníze, občanku… A nemáte jakoby žádné spojení s vnějším světem.“
Naštěstí tam byl jen na zkoušku. Jediné, na čem je on závislý, jsou cigarety. „S těmi jsem bohužel ještě nedokázal skoncovat,“ posmutní a vzápětí hned vysekne poklonu svému tatínkovi, který dokázal přestat kouřit ze dne na den.
V širší nominaci na Thálii
V Plzni Martin nastoupil do angažmá v sezóně 1993/94 a za krátkou dobu si získal pověst skvělého herce. Ne nadarmo se za postavu Eddieho Carmoneho v Millerově hře Pohled z mostu byl vloni nominován na Cenu Thálie.
Na Plzeň Martin nedá dopustit. A přestože teď tráví většinu času v autě mezi svým domovem a Prahou, západočeskou metropoli opustit nehodlá. „Hodně lidí mi říká, abych šel do Prahy, ale mně se nechce,“ kroutí hlavou. Na Praze se mu nezamlouvají davy lidí a příliš velký chaos. „To není nic pro mě. Proto raději dojíždím.“