S kamerou na cestách: kolínská rovina umí překvapit

Na úvod okusíme z obou naznačených charakteristik, protože zamíříme do míst mezi Českým Brodem a obcí Kozojedy. Krajina je tu sice také docela rovná, ale jen na první pohled. Její nejkrásnější partie totiž mizí jakoby pod povrchem a turisty lákají na cestu do členitého údolí vyhloubeného říčkou Šemberou.

Té se někdy říká středočeská Vydra a přirovnání není nijak přitažené za vlasy. Koryto dravého vodního toku je plné balvanů, údolí je spíše hlubší než širší, kroky pozorovatele vedou schůdné cestičky, ty se občas s pomocí dřevěných lávek dostávají z břehu na břeh, takže člověk se s vodním živlem setkává opravdu zblízka.

Asi nejkrásnější partie jsou ke spatření při cestě po červené turistické značce z místa východně od obce Doubravčice (červená se tu setkává se žlutou a zelenou). Po necelých čtyřech kilometrech se trasa vymaní z údolí a před člověkem náhle jakoby ze země povstane kostel sv. Martina. Kdysi stál v centru Kozojed, obec se ale časem posunula o kousek dál na jihovýchod. Kostel určitě stojí za vidění. Původně románská stavba byla nejprve přestavěna goticky a v roce 1769 barokně. Už zdálky zaujme věž s dřevěným patrem.

S kamerou na cestách - Šember a Sv. MartinAutor: Miroslav Šára

O Kolíně stojícím v pěkné rovině už tu padla zmínka a jelikož by bylo krajně nezdvořilé toto centrum oblasti pominout, vzhůru právě tam... Kdyby už nic jiného, tak rozhodně stojí za to chvíli postát před městskou dominantou, jíž je od konce 13. století kostel sv. Bartoloměje.

V čase naší návštěvy byly interiéry nepřístupné, ale ani to nemohlo nic změnit na impozantním dojmu, kterým tento svatostánek na příchozí působí. Určitě je to i tím, že k jeho výsledné podobě v letech 1360 až 1401 výrazně přispěl Petr Parléř. Učinil tak, když bylo nutné kostel přestavět po ničivém požáru. Siluetu objektu výrazně doplňuje věž zvonice – ta vyrostla později, až v roce 1504.

Na Karlovo náměstí je od sv. Bartoloměje jen kousek cesty. I tato část Kolína zájemce orientované na architekturu a stavební styly potěší. K vidění tu je výstavní radnice, ale i neméně pozoruhodná kašna z roku 1780 a o 98 let starší morový sloup. Teď se ještě s kamerou podíváme k Labi v blízkosti Kmochova ostrova a pak se vydáme zas o kus dál.

S kamerou na cestách - KolínAutor: Miroslav Šára

Nevím jak vás, ale mě odjakživa fascinují vodní toky v pohybu. Říčky, dravé potoky a pochopitelně vodopády. Nežijeme sice v Norsku nebo na Islandu, kde příroda s podobným inventářem doslova hýří, ale i u nás se najdou místa, která v tomto směru potěší – a nemusí jít hned o Pančavský či Mumlavský vodopád v Krkonoších.

Ani ne pět kilometrů jižně od již vzpomínané obce Kozojedy se rozkládá přírodní rezervace Voděradské bučiny. Už z názvu vyplývá, že předmětem ochrany tu jsou zejména bukové porosty, ale zdaleka nejsou jedinou zdejší pozoruhodností. Osobně soudím, že oblasti by se dalo říkat i Voděradské bystřiny. Potoků a potůčků, které napájejí blízkou rybniční soustavu mezi obcemi Louňovice a Jevany, je tu nepřeberné množství.

Když už jsem zmínil Louňovice, připomenu, že nedaleko obce se v lesích nachází bývalý lom Kamenka (uvádí se i jako Kaménka). Právě odtud pochází jeden ze základních kamenů Národního divadla – ve svém nitru uchovává pouzdro s dokumenty.

O pár kilometrů dál na jih, v blízkosti obce Zvánovice, teče další pěkný potok – Zvánovický. V jeho řečišti lze kromě vysloveně fotogenických balvanů porostlých mechem spatřit i tzv. mlecí kameny. Údajně se jedná o polotovary mlýnských kamenů na rudu, které tu byly kdysi vyráběny.

S kamerou na cestách - Voděradské bučinyAutor: Miroslav Šára

Aby té vody nebylo až přespříliš, tak se na závěr putování Kolínskem přemístíme ke Kouřimi, do míst, kde od roku 1972 vyrůstá Muzeum lidových staveb Kouřimska. A po procházce skanzenem s chalupami, stodolami a hrázděnými domy se na skok ještě zastavíme u zámku v nedalekém Kostelci nad Černými lesy.

Kouřim a Kostelec nad Černými lesyAutor: Miroslav Šára