Návštěvníci si mohou celou giboní rodinku prohlédnout v pavilonu opic. Mládě se stále drží u matky, pevně svírá její srst a často se krmí mateřským mlékem.

"Věříme, že díky získaným zkušenostem zvládne odchov i druhorozeného potomka. Vzhledem k tomu, že se jedná o ohrožený druh, je jakýkoli nepřirozený zásah do odchovu ze strany člověka vyloučený. Přirozený odchov rodiči je to jediné a správné řešení. Samička zatím o mládě příkladně pečuje," uvedla Kalousková.

Mládě gibona se pevně drží.

Mládě gibona se pevně drží.

FOTO: Pavel Vlček, Zoo Ostrava

Oba giboní sourozenci se od sebe liší nejen velikostí, ale také barvou. Letošní potomek má světle zbarvenou srst jako jeho matka. Starší je naopak černé jako otec. Ale jejich pohlaví je zatím neznámé.

U gibonů bělolících mají samci srst zabarvenou černě s bílými licousy, samice jsou žluto-hnědé. Ale mláďata gibonů obojího pohlaví se rodí zbarvená světle, s růžovým obličejem a končetinami. Během prvního měsíce mláděti obličej a končetiny ztmavnou, okolo půl roku věku se jeho srst postupně zbarvuje do černa a teprve v šesti až sedmi letech začínají samičky světlat a samci už zůstávají černí.

Přičemž u samiček trvá někdy změna zbarvení o něco déle, protože u tohoto druhu primáta, který žije v rodinných skupinách je barevná změna srsti mladé samičky hormonálně blokována přítomností matky, takže se vybarvuje do svého typicky světle hnědého zbarvení až po odchodu z rodné skupiny.

Sulu s prvním mládětem

Sulu s prvním mládětem, nejmenší mládě vystrkuje jen ruku.

FOTO: Pavel Vlček, Zoo Ostrava

Samička Sulu v ostravské zoo se vybarvila až v devátém roce života. Proto není jednoduché určit během prvních pár let života pohlaví mláďat.

Gibon bělolící (Nomascus leucogenys) žije řídce a velmi vzácně v tropických stálezelených lesích v Laosu, v Kambodži, v severním Vietnamu a v nejjižnější provincii Číny. O jeho životě ve volné přírodě je známo jen málo. Žije v rodinných skupinách a teritoria si označují voláním, které je zesilováno malým hrdelním vakem.

Gibonům se u nás daří

Řadí se mezi nejohroženější druhy gibona, v Červeném seznamu (IUCN Red List of Threatened Species) je veden jako kriticky ohrožený druh (Critically endangered). V evropských zoologických zahradách pro něj existuje záchranný program (European Endangered Breeding Programmes EEP), do kterého je zapojena také ostravská zoo.

V České republice chovají gibony bělolící v Zoo Ústí nad Labem a Zoo Liberec, kde se podařilo odchovat již několik mláďat. Proto je Česko považováno za evropskou velmoc v chovu gibona bělolícího, jelikož odchovy mláďat jsou v posledních letech velkou vzácností.