Radnická, Orlí, Jánská, Minoritská s odbočkami na Panskou, Běhounskou či náměstí Svobody. I v podzemí najdeme cedule s označením ulic a směrů, křižovatky a směrníky To je poněkud tajuplné bludiště kolektorů, tedy moderních štol, které usnadňují rozvod všech potřebných technických sítí, bez kterých se v současnosti žádné město neobejde.

Elektřina, plyn, voda, pára, odpady, spoje a mnoho dalšího je možné rozvádět a připojovat v místech, kde už takové kolektory fungují. Brno jich má nyní zhruba 21 kilometrů, z toho asi pět je přímo pod historickým jádrem města. A z tohoto labyrintu bude od pátku 22. února pro veřejnost přístupných 1100 metrů prohlídkové trasy.

Jan Sáňka ne jedné ze zastávek na návštěvnické trase v labyrintu podzemních kolektorů

Jan Sáňka ne jedné ze zastávek na návštěvnické trase v labyrintu podzemních kolektorů

FOTO: Miroslav Homola, Právo

„Se zpřístupněním technického podzemí jsme se inspirovali v Praze, kde je obdobná prohlídková trasa asi dva roky. Brno je zatím druhým městem v zemi, kde je něco podobného k vidění. S prohlídkami na kratší trase jsme začali v květnu loňského roku. Tu si dosud prohlédlo asi 500 návštěvníků.

Nejčastěji jsou to zájemci z řad odborné veřejnosti, ovšem přibývá i laických turistů. A právě i pro ně je nyní k dispozici nový rozšířený okruh, který je celkem dlouhý 1100 metrů což je spolu s výkladem trasa již na půldruhé hodiny,“ říká Jan Sáňka, vedoucí střediska kolektory z Technických sítí Brno a.s. Ty dílo vytvořili, spravují a také umožňují ve spolupráci s Turistickým a informačním centrem Brna vstup do podzemí.

Ve tmě mizí cesta ven

Na trase je i pro laiky celá řada zajímavostí včetně archeologických artefaktů, například nalezených pozůstatků dřevěných vodovodů, fotografické ukázky štol, které přiváděly vodu do Brna před staletími. Například štola pod ulicí Běhounská chrání níže uloženou stoku umístěnou v prostorách někdejšího městského příkopu a navazuje na Kartouzský vodovod, kterým byla do centra přiváděna voda už v 16 století.

Pod Radnickou ulicí se částečně novodobé kolektory propojily dokonce i s historickými sklepy budov nad nimi. Část trasy se věnuje i prvků nutného měření případných životu nebezpečných plynů, odvětrávání, moderní i historické signalizace nebezpečí v podzemí. Nechybí zde ani klec se stehlíkem (vycpaným), který kdysi sloužil jako živý barometr úniku plynů.

A i když pracovníci Technických sítí tvrdí, že se v jejich labyrintu nemůže nikdo ztratit, stačí na chvíli zhasnout a většina z návštěvníků si v tu chvíli představuje, jak obtížné by bylo ve spleti chodeb s množstvím armatur hledat cestu na světlo boží.

Cestu provázejí i různé pachy a vůně, které k podzemí rovněž patří. Vstup do labyrintu, kdy kratší 55 minut trvající trasa přijde na stovku a nová, delší je za 120 korun, je omezen na pouhé dva dny v týdnu. Úterý a sobotu. Do chodeb se vchází z Josefské ulice, lístky a průvodce zajišťuje předprodej na Zelném trhu.