S kamerou na cestách: Po římském kamenném mostě pod vrchol Matterhornu

S kamerou jsme zavítali na severozápad Itálie, do autonomní provincie Údolí Aosty (Valle d´Aosta), do krajiny, jíž dominují alpské vrcholy – včetně těch nejvyšších. Na území velikánů jsme vstoupili ve městě Pont-St.-Martin.

Hned při vjezdu od jihu tu člověku padne do oka nejvýznamnější zdejší památka – kamenný římský most. Klene se nad docela divokou vodou natolik majestátně, že se turisté většinou úplně nejdřív řítí právě k němu. Tím pádem i k barokní kapli sv. Jana Nepomuckého, která stojí na jednom z konců mostu. A vybízí k další procházce.

Za kaplí totiž k další poznávací cestě po městečku lákají úzké uličky – jedna z nich vede výš a ještě výš. Až k zámku, jehož stavbu je vidět už zdáli. Nejen zámek sám o sobě ale vábí návštěvníky. Lákavá je především vyhlídka z terasy před zámkem. Na město v širokém údolí i na vysoké kopce, které je z obou stran střeží.

Pont-St-Martin

Autor: Miroslav Šára, Právo

Výprava k Matterhornu a za alpskými výšinami pokračuje. Cestou do letoviska Breuil-Cervinia učiníme ještě jednu dost podstatnou zastávku.

Jsme u obce Chamois. Mnohem přesnější je spíše uvést, že jsme se zastavili poměrně hluboko pod obcí, protože jediný způsob, jak se do Chamois dostat, je použít lanovku. Cesta vysoko nad hlavní silnici ale stojí za to.

Chamois

FOTO: Miroslav Šára, Právo

Po zelených svazích – v nejvyšších místech se zbytky sněhu (budeme se tu pohybovat v nadmořských výškách od 1800 do 1900 metrů) – jsou rozeseta stavení. Většinu jich tvoří staré domy s bytelnými břidlicovými střechami.

Na úvod jsme v Chamois nahlédli do kostela a pak vykročili na jednu z cest mířících vzhůru. Nejdeme až do míst, kde na příchozí shlíží třítisícové vrcholy, vystoupáme jen zhruba sto metrů nad obec. Rozkvetlé louky, z každého místa daleký výhled, solitérní strom s pozadím tvořeným dalšími mohutnými vrchy. Krásné místo.

Dříve než se vrátíme k lanovce a sjedeme zpět dolů, přivábil naši pozornost zvuk řítící se vody. Jen pár kroků pod posledními domy teče prudká horská bystřina, jejíž jeden z levostranných přítoků tvoří docela efektní vodopád.

Chamois

 Autor: Miroslav Šára, Právo

Pokračujeme na sever. Cílovou stanici máme v nadmořské výšce 2006 metrů, jsme v místech, kde Itálie sousedí se Švýcarskem. Čili v letovisku Breuil-Cervinia.

Na první pohled se toto místo nezdá ničím zvláštním, což by snad i mohla být pravda, kdyby se právě nad tímto místem netyčila jedna z nejkrásnějších a nejfotogeničtějších alpských hor – Matterhorn. Italsky Monte Cervino.

Breuil-Cervinia

FOTO: Miroslav Šára, Právo

Den naší návštěvy ovšem nebyl patrně zvolen úplně ideálně, protože Matterhorn návštěvy zrovna nepřijímal. Své nejvyšší a pohledově nejatraktivnější partie tvrdošíjně skrýval v oblacích a na pobídky turistů absolutně nereagoval. Měl na to právo, on je tu doma.

Pohotově toho využily okolní, nižší vrchy, na něž také není špatná podívaná. O špičatý, 4478 metrů vysoký Matterhorn, ale úplně nepřicházíme. Za prvé se tu potkáváme s jeho zmenšenou plastikou, za druhé si kupujeme pohlednice, na nichž se Monte Cervino koupe ve slunečních paprscích a pozadím mu je dokonale azurová obloha. A je to.

Breuil-Cervinia

 Autor: Miroslav Šára, Právo