Článek
Rodina získala mlýn v Pošumaví po rodičích a díky jedinečné poloze a idylické krajině jihozápadních Čech se do něj hned zamilovala.
Proměna ošklivého káčátka v krásnou labuť však stála neuvěřitelné množství dřiny, času, peněz i energie.
Většina domu zůstala bez omítky, odhalené kamenné zdivo připomíná venkovské domy v jižní Francii. Zahrada je pojata jako přírodní a volně přechází v jehličnatý les, mezi bydlením a přírodou není žádná bariéra.
„Chtěli jsme maximálně zachovat původní ráz, ale také si neodepírat žádné pohodlí. Na rekonstrukci na klíč jsme neměli finance, takže nezbylo než ji provádět postupně po etapách a zapojit se i vlastníma rukama. Práce trvaly velmi dlouho, protože jsme vždy hledali dobrou kvalitu za optimální cenu – dobré, ale ne příliš drahé řemeslníky i materiál.
Stavbu jsme sami řídili a organizovali, některé stavební prvky i vybavení jsme sháněli ve slevách, po bazarech, na aukcích apod.,“ říká křehká blondýnka, která osobně nejen celou rekonstrukci navrhla a promyslela do každého detailu, ale také otloukala omítky, vyvážela stovky koleček s odpadem, natírala, brousila a prováděla všemožné další řemeslné práce.
„Červený salonek“, hala u schodiště v přízemí, je vybavena k nerušenému posezení či popíjení v úzkém kruhu v ústraní.
„Jen úklid a bourání toho, co se už nedalo zachránit, trvalo dva roky. Pak teprve začalo budování a v podstatě dodnes neskončilo, protože práce na domě a kolem domu vlastně nekončí nikdy. Ještě zbývají úpravy zahrady a náhonu a chceme instalovat rekonstruované mlýnské kolo na místo, kde původně bylo.“
Podobných zákoutí je v domě několik, všechna mají intimní atmosféru, jsou vybavena originálně renovovanými kusy nábytku, starými lampami, obrazy a předměty, k nimž mají členové rodiny nějaký osobní vztah či vzpomínku.
Stáří stavby není jasné, první zmínka pochází z roku 1757, kdy byl původně panský mlýn prodán novému majiteli a pak vystřídal desítky dalších. Mouka se tu mlela ještě v 50. letech 20. století, pak už jej socialistická éra odsoudila k postupné devastaci.
Stavba na půdorysu písmene L má dvě podlaží a mohutné podkroví. Kromě mlýnice tu bývala jen kuchyň a tři světnice. Stodola na jižní straně musela být vzhledem ke špatnému statickému stavu zbourána.
Celá rodina se schází v obývacím pokoji v prvním patře, kde dříve bývala mlýnice. Tón tu udávají zubem času poznamenané staré trámy, odrážející se od nového sádrokartonového stropu.
Kromě ústředního sezení tu najdeme karetní stolek, čtenářské křeslo a malou pracovnu pána domu. Nově koupený sedací nábytek doplňuje „high-tech“ pracovní židle
Hlavní přístup do mlýna vedl z hráze přímo do mlýnice v prvním patře a zůstal zachován dodnes. Na novém kamenném dláždění před domem se dá i zaparkovat.
Z předsíně lemované dámskou a pánskou šatnou se vchází do rozlehlé společné obývací místnosti, kde je dost místa na velké sezení, zákoutí na hraní karet, knihovnu, pracovní stůl a v budoucnu tu přibude ještě domácí bar a krb.
V jídelně nové podlaze z masivního smrku sekunduje strop ze starých povalových trámů. Kachlová kamna stojí na místě původní pece a jsou plně funkční. Designérka je objevila na výstavě věnované vytápění.
Obývací pokoj je propojen s malou halou, odkud vede přístup k hlavnímu schodišti a do pokojů pro hosty (zelené a modré apartmá slouží hlavně pro návštěvy dědečků a babiček).
Litinové schodiště je dnes poměrně nákladná záležitost. Tento „úlovek“ z internetu se podařilo získat po dlouhém shánění za rozumnou cenu. Majitelka domu jej sama zrenovovala. Tato industriální „perla“ vede z obývacího pokoje do podkroví.
Podkroví je mohutným hlavním vazným trámem rozděleno na dětskou část a část rodičů. Každá dcera má vlastní pokojík s koupelnou, volný prostor u schodiště se hodí na hraní a je tu i malá pohovka pro relaxaci.
„Manželovo nejoblíbenější místo v domě je ložnice,“ říká Jitka Kolaříková.
Prarodiče ze strany Jitky Kolaříkové i ze strany manžela při návštěvách obývají samostatné apartmá s vlastními koupelnami. Jedno se (podle barevného ladění) nazývá zelený pokoj, druhé modrý pokoj.
Velká rohová místnost má okna na tři strany, takže společná rána i večery jsou pozlaceny slunečními paprsky. Kromě manželské postele sem designérka přímo umístila i koupelnu. Masážní vana pod staletými trámy, koupel s výhledem na hladinu rybníka – kdo by se hlavě rodiny divil? Vedle ložnice se nachází pracovna Jitky Kolaříkové a samostatná „pánská“ koupelna.
Přízemí je zčásti zapuštěno do hráze, kterou tvoří mohutný travnatý val. Malá hala u schodiště má přímý výstup na zahradu, pod schody je sedací zákoutí v příjemném přítmí, zvané „červený salónek“.
Styl dotvářejí baterie a kovové doplňky z patinované mosazi. Dveře, trámy, podlahy a další dřevěné prvky v domě byly natřeny hnědou lazurou s efektem patiny.
„Tady z celé rodiny nejradši sedávám já, krásně se tu povídá s návštěvami u skleničky vína,“ pokračuje hostitelka. Ve velké rohové jídelně je provoz hlavně o víkendech. Kdysi nejstudenější a nejvlhčí část domu, kde se dříve pekl chleba, dnes zaujímá protáhlá, útulně zařízená kuchyň s malým jídelním stolem.
Součástí přízemí je také koupelna a technické zázemí – kotelna, sklad atd. „Několik let tu byl kotel na dřevo, ale připravovat dřevo na topení dá dost práce, a tak jsme přešli na vzduchové tepelné čerpadlo a funguje to skvěle.“
Koupelna v přízemí je zařízena ve stylu „vintage“ – je obložena keramickými obklady s nerovnými hranami a plastickým povrchem a vybavena sprchovým koutem a ocelovou vanou na nožičkách.
Důsledná rekonstrukce „až na dřeň“ dává záruku, že dům bude dobře sloužit i další generaci. Velké zaujetí, nepředstavitelné množství práce a silný citový vztah jsou v domě znát na každém kroku – teplo domova tu rozhodně není žádné klišé. Vyzařuje z něj úplně jiný duch než z některých luxusních staveb na klíč, které svědčí více o postavení a ambicích majitelů než o hodnotách, které představuje domov.
Otázka pro designérku
Interiér domu je navržen v sytých, většinou zemitých odstínech. Jsou to vaše oblíbené barvy (váš styl), nebo jste je zvolila s ohledem na charakter stavby?
V sytých barvách jsou především místnosti, kde jsem chtěla dosáhnout toho, aby prostor působil teple, tlumeně, přívětivě, uklidňoval a vytvářel pohodu. Ale muselo mi to dovolit využití místností, velikost prostoru a také orientace na světovou stranu. Zemité přírodní barvy jsou návratem k přírodě a mlýn se pro tyto barvy úplně nabízel.
| Autorka Jitka Kolaříková (1975) |
|---|
| Vystudovala gymnázium ve Zlíně, Bled School of Management ve Slovinsku a Design Školu v Praze. Pracovala jako vrcholová manažerka v potravinářství, v posledních letech se věnuje navrhování a realizaci interiérů. |
| Napište nám |
| Postavili jste dům, rekonstruovali byt nebo máte hezkou zahradu a rádi byste se pochlubili? Napište nám do redakce na adresu: bydleni@novinky.cz. |
www.mujdum.cz
Technické údaje
Zastavěná plocha: 233 m2
Užitná plocha: cca 600 m2
Devadesát centimetrů silné smíšené zdivo z cihel a kamene bylo třeba sanovat, po odstranění zničených starých omítek se Jitka Kolaříková rozhodla nechat jej v pohledu.
Zubu času podlehla část krovu, některé staré dřevěné stropy musely být strženy a nahrazeny novými, nová je část střechy, vnitřní omítky, okna, dveře, podlahy, rozvody…
Samozřejmě bylo nutné provést izolaci zdiva proti zemní vlhkosti – provést nové betonové základy a odizolovat je nopovou fólií s drenážní a ventilační funkcí a drenážní vrstvou štěrku. Zásahy do nosných konstrukcí proběhly pod dohledem statika.
Masivní obvodové zdivo spolu s dřevěnými okny s izol. dvojskly poskytují dobrou tepelnou izolaci objektu. Nová střešní krytina je z kanadského šindele, stav krovu neumožňoval použít břidlici. V budoucnu manželé plánují nahradit ji dřevěným šindelem.