V souladu se zásadami sluneční architektury je celá jižní strana prosklená a spolu s tvarem domu umožňuje v zimě pronikání slunečních paprsků do interiéru.

Aby se dům v létě nepřehříval, je střecha vybavena tzv. kšiltem, který funguje stejně jako ten na čepici, tedy odstiňuje sluneční paprsky. Pokud teplota uvnitř překročí stanovenou hranici, automaticky se spustí polopropustné rolety, které vytvoří příjemný stín, při němž je však stále možno pracovat.

Jen slunce nestačí

Samotné slunce by však v zimě nestačilo vyhřát dům na provozní teplotu, proto je zde kotelna na dřevěné piliny lisované do tzv. peletek. Asi 16 tun těchto granulí stačí na topnou sezónu. Provoz kotle je automatický, auto nafouká peletky do skladu, ty se pak dostávají do kotle a ručně se vynáší pouze popel.

Díky nižší dani na biopaliva je cena srovnatelná s jinými palivy. Aby se zabránilo tepelným ztrátám a zároveň byl zajištěn přísun čerstvého vzduchu, je využita tzv. rekuperace, kdy teplý použitý vzduch ohřívá vzduch čerstvý. Využívá se podzemního vzduchu, který má stabilní teplotu asi 10 °C.

Nasávaný vzduch se v zimě už v zemi ohřeje, v létě se trochu zchladí, díky čemuž je uvnitř po celý rok stabilní teplota do 25 °C bez stropní klimatizace.

Status nízkoenergetického domu

To vše doplňuje výborná izolace, jejíž vrstva je dvojnásobně vyšší než u běžných novostaveb. Tvoří ji obvyklé izolační materiály, jako je polystyren, vata, polyuretan. Díky tomuto vybavení získal Sluňákov status nízkoenergetického domu, což znamená, že spotřebuje méně než 50 kWh na metr čtvereční za rok.

V roce 2007 spotřeboval pouze 27 kWh, což se téměř blíží pasivním domům, které mají spotřebu nižší než 15 kWh na metr čtvereční. Voda je ohřívána slunečnímu kolektory, které jsou dostatečně velké, aby poskytly teplou vodu pro kuchyň i 45 ubytovaných. Pro užitkové účely se používá dešťová voda zachycovaná na střeše budovy.

Hodí se do krajiny

Dům výborně zapadá do krajiny. „Ačkoli je velký, nemá být dominantní, měl by splynout s přírodou,“ říká ekolog Jiří Popelka.

V interiéru jsou použity převážně přírodní materiály. Zajímavě působí jejich barevná kombinace. Přední část je z různých druhů dřeva, podzemí a zadní část jsou z betonu a nejsou osvětleny denním světlem, protože se zde nacházejí přídatné prostory.

Přes celou chodbu vede stěna z nepálených cihel, což má vyjadřovat odkaz na lidovou architekturu na Hané. „Všechny materiály jsou přiznané, což znamená, že je návštěvník může vidět,“ vysvětluje Jiří Popelka.