Článek
Pana architekta jsme navštívili v novém bytovém domě s terasami. I on má z třípokojového slunného bytu z každého pokoje přímý vstup na vlastní zahrádku – terasu. A klid je tu – v Praze-Podolí – náramný…
Francouzské dveře vedou na zahrádku z každého pokoje.
Zkušeností na vývoz
„Byt je psaný na syna – nám by už hypotéku nedali,“ usmívá se náš hostitel a po chvíli nám ukazuje, jaký si do hor pořídil nový, moderní cepín.
Milan Baše
K horské turistice se vrátil po letech, protože v minulých dekádách budoval, od roku 1992, vlastní firmu MIBA, která je dnes u nás vlajkovou lodí v oboru výstavnictví. Zaměstnávají desítky lidí. Od projektantů k truhlářům.
Předsíň slouží i jako knihovna.
„Když jedeme připravit výstavu, tak jsou to taky desítky kamiónů. Jméno jsme si udělali na výstavách u nás, kdy jsme si spoustu věcí i vyzkoušeli. Ale dnes se tu nic neděje a my máme klientelu hlavně v Německu a společnou firmu se Švýcary Syma System se sídlem v Modleticích. Po dálnici jsme tam z bytu za čtvrt hodiny.“
Jsem od fochu, tak jsem si kuchyň nakreslil sám. Další dřevěný nábytek, knihovny, jsme si sem převezli z minulého bytu.
Milan Baše tak zúročil své zkušenosti i kontakty z předchozích pracovišť. S evropskými institucemi pracoval od šedesátých let. A protože u nás tomuto oboru už pšenka nekvete, připravují většinou výstavní plochy pro světové firmy na veletrzích zpravidla v Německu.
„Brněnské výstaviště je nádherné, ale dnes se tam pořádají výstavy zajíců a psů nebo kabelek. Středem Evropy, neřkuli světa už ve výstavnictví nikdy nebude. Kupní síla i tradiční veletrhy jsou dnes jinde.“
Rychlé přesazení kořenů
„Dlouho jsme bydleli u Vyšehradu v moc pěkném klasickém bytě, který jsem si i zrekonstruoval. Ale po restitucích dům vrátili majiteli, který ho brzy prodal nějakému zbohatlíkovi a ten si myslel, že mu dům pomůže ještě více zbohatnout. Takže jenom vybíral nájem a o nic dalšího se nestaral. To už jsem věděl, že další peníze do takovéhoto bydlení investovat nechci a že už nás to tam netěší. Náhodou jsme objevili poslední byty k prodeji na této adrese. Přišli jsme se sem podívat a rychle se rozhodli, že sem chceme.“
Pravda, v bytě měli ještě sklad instalatéři a na zahrádce byla hromada sutě. Ale dispoziční řešení příštím majitelům vyhovovalo.
Velký obývací pokoj si přímo řekl, kde bude stát – dnes už historický – klavír.
„Uvítal jsem, že byl ještě čas zasáhnout do konečných úprav podle našich představ. A třeba v kuchyni, kde bylo překvapivě málo zásuvek, jsme předělali celou elektroinstalaci, včetně silnějšího hlavního jističe. Předělali jsme i rozvod vody a nepraktické umístění varné desky v rohu, takže i digestoře – odsávání jsme zakryli sádrokartonem.
Celý dům byl vyprojektovaný dobře, ale takové nedomyšlenosti a některé detaily mě překvapily,“ vzpomíná Milan Baše, který si ke všemu rád zahraje i na bicí v country kapele kamarádů na svatebních hostinách a při podobných příležitostech.
„Ve vyšších patrech tohoto domu jsou komfortní byty a něco se mi zdá až megalomanské. Kamarád, také architekt, si tam pořídil byt o ploše sto osmdesát metrů a střešní terasa má dvě stě padesát!“
Materiály patřící k sobě
„Vyhovuje nám tady velký obývací pokoj spojený s kuchyní. Klidně se tu může sejít celá rodina. Už nás tady bylo i dvacet. A zahrádka obytný prostor ještě zvětšuje. Rád sedávám venku s počítačem a sklenkou vína. O keříky a zeleň se stará manželka.“
Největším problémem při změně adresy bylo stěhování piana. „Ale právě o jeho umístění jsem měl jasnou představu hned, jak jsem do bytu prvně vkročil. Jinak jsme se tu zařizovali v klidu, protože jsme sem dojížděli ještě z bytu na Vyšehradě.“
Pracovna pana architekta je vybavena i postelí. Mohu tady pracovat do noci. Nebo v létě na zahrádce.
Ing. arch. Milan Baše se narodil na Slovensku. V Bardejově, kde před válkou pracoval jeho otec. Do Prahy se raději vrátili v roce 1938. První štací po vysoké škole byl čerstvému panu inženýrovi určen Cheb. Během let si ale stačil vybudovat vztah i k libereckému kraji. Na chalupu jezdí v létě i v zimě – jak jen to jde.
„Postupně jsem ji renovoval a staré věci vyměňoval za nové. Ale tak, abych nepoškodil její původní ráz. Stejně tak jsem volil i materiály, které k sobě patří. Palubek jsme tam zpracovali několik vagonů. Celé podkroví je jimi obložené! Máme tam veškeré pohodlí. Dokonce jsem z vlhkého sklepa udělal i vinný sklípek. Ale kdybych tušil, co mě při tom všechno čeká, tak se snad do úprav ani nepouštím.“
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.
Ale to, přiznejme si, těžko našemu hostiteli věřit. Zejména když dodává: „Svého času nebyl čas si hrát s nějakým obkladem, když tam zatékalo a bylo třeba udělat střechu. Dnes si tam s tím už vyhrávám. Přivezl jsem i kamnáře a postavili jsme v kuchyni klasickou pec, na které se vaří.“