Test Peugeotu 308 SW 1.6 HDI - kombík, který potrápí octavii

Design třistaosmičky proti předchůdci z roku 2008 (mimochodem se stejným názvem) dospěl, není sice tak hravý, nám se ale líbí více. To nejdůležitější, co od kombíku očekáváte, je prostornost a praktičnost obecně. Proti stejnojmennému hatchbacku se verze SW natáhla o 33 centimetrů. Na délku tak měří 458 cm, v ostatních parametrech je stejná jako výchozí model. Velikost zavazadelníku činí dle normy VDA výborných 610 litrů, což je mimochodem na mililitr stejně jako u aktuální Octavie Combi.

A tady si není na co stěžovat, zatímco v Peugeotu 308 je vzadu extrémně málo místa, kombík nabídne dobré sezení i vyšším cestujícím, jakkoliv v nižší střední třídě nejde o (vzadu) nejprostornější automobil a výrobce měl při vývoji jako prioritu velký zavazadelník.

Škoda, že v nabídce nejsou posuvné zadní sedačky, tento prvek ale v této třídě kombíků není obvyklý. Jinak sedačky mají přiměřeně dlouhé sedáky, střecha je výrazně výše než u výchozí krátké verze.

Všimli jsme si, že přední bezpečnostní pásy nemají výškové seřizování. Velmi hloupé je i umístění zadních kotevních bodů pro Isofix - jsou schované v hlubině látkou čalouněné sedačky a navíc jsou - abyste to měli ještě těžší - černé, takže je v tmavém otvoru ani za denního světla pořádně nevidíte. Peugeot ale dodává dvě varianty, protože v dříve zkoušeném hatchbacku byl jiný systém, který fungoval bezchybně - záleží, zda máte dražší kožené sedačky.

Naopak coby klad hodnotíme kolečko pro změnu sklonu opěradla na předních sedadlech. Jde o mnohem příjemnější variantu, než když sklon nastavujete odjištěním pojistky a vahou vlastního těla.

Pozice za malinkým volantem se hledá vcelku jednoduše a v tomto směru připomíná modely od koncernu Volkswagen. Naopak ergonomie není zcela ideální, nejvíce vadí kontroverzní ovládání skrz dotykový displej. Ten sice ubral tlačítka, základní úkony viz ubrání/přidání klimatizace ale zabírají zbytečně moc času a odvádějí pozornost - jednoduchým posunem fyzického ovladače by to bylo jednodušší.

Menší nebo naopak vyšší jedinci také hůře uvidí na rychloměr (cejchovaný vždy do 250 km/h) a otáčkoměr, které jsou umístěny až v samostatné kapličce pod volantem. Ručka otáčkoměru se pohybuje zprava doleva, nikoliv zleva doprava, jak je obvyklé; jde o detail, který vám první den připadne zvláštní, další dny už si na něj nevzpomenete.

Na rozmístění pedálů, jejich chod a odezvu, stejně jako na umístění dvouose nastavitelného volantu či řadicí páky si stěžovat nebudete. Navigace, byť s poněkud jednodušším grafickým výstupem (což nutně nemusí být na škodu), funguje velmi dobře, snadné a intuitivní je i její ovládání.

Zavazadelník nabídne základních 610 litrů, výhodou je nízká nákladová hrana i pravidelný tvar. V řeči čísel je kufr dlouhý 107 centimetrů, šířka v nejužším bodě činí dle našich měření 104,5 centimetru, což by mělo stačit i pro čtyřčlennou rodinu a její přesun na prodloužený víkend. Pro zajímavost: u kombíkové octavie jsme naměřili 104 centimetry na délku a šířku v nejužším místě 102 cm.

Velkým a nutno dodat že příjemným překvapením byl motor. Ač pouze s objemem 1,6 litru, svým zátahem nám připomínal osmnáctistovku nebo dokonce slabší dvoulitry.

Už odspodu slušné zrychlování, od nějakých 2000 otáček podpořené plnou silou turbodmychadla, zajišťovalo až nečekané zatlačení do sedaček i při jízdě se třemi dospělými na palubě. To vše při průměrné spotřebě pět litrů, která se při rychlé dálniční jízdě přehoupla o dvě deci přes šest.

Velmi dobrou volbou je i šestistupňová manuální převodovka, která pomáhá držet apetit motoru na uzdě. Při jízdě ve městě byste sice chtěli jet na vyšší stupeň, v tom případě se ale dostanete do pásma, kdy to vám ani motoru nebude příjemné.

Zato na okresních silnicích nebo dálnicích ke zpřevodování nemůže být výhrad, ostatně při 90 km/h točí motor na nejvyšší stupeň 1200 otáček, při 130 km/h točí pod 2000 otáček a s přibývající rychlostí ručka otáčkoměru už o mnoho nestoupá - při tachometrových 170 km/h točí motor pouho pouhých 2500 otáček (maximální výkon motor podává při 3500, namísto u turbodieselů této kubatury obvyklejších 4000 otáček).

Podvozek představoval na šestnáctipalcových michelinkách s vyšším profilem vpravdě komfortní projev, kupodivu ani na rychleji projížděné technické trati se Peugeot 308 SW nenechal zahanbit, jakkoliv je znát přirozená nedotáčivost podvozku.

Řízení je zcela prosto zpětné vazby, má však komfortní projev, je docela přesné a ochotně se vrací na střed. Bereme-li tento model coby primárně rodinné auto, není si na co stěžovat.

Celkově velmi povedený model, pokud však hodláte častěji vozit vyšší jedince na zadních sedadlech, nemusel by vám úplně vyhovovat.

Také dotykové ovládání doporučujeme důkladně vyzkoušet, ne každému totiž „sedne” a klasické knoflíky dostanete jen v nejlevnějších verzích. Cenově je tento vůz blíže octavii či golfu a nikoliv modelu od Kie či Hyundaie, jako tomu bývalo v minulosti.