Hlavní obsah
Při poslechu plic lékařka zaznamenala tzv. krepitus, jenž je typickým znakem IPF. Foto: Profimedia.cz

Závažné onemocnění plic jí lékařka odhalila včas, správná léčba ho zpomalila

Když šla paní Jiřina ze Čtyřkol u Benešova před třemi roky ke své praktické lékařce na pravidelnou preventivní prohlídku, neměla žádné větší zdravotní potíže. Při poslechu plic ale lékařka zpozorněla, jelikož zaznamenala tzv. krepitus (zvuk připomínající chůzi po zmrzlém sněhu nebo rozepínání suchého zipu), jenž je typickým znakem IPF tedy idiopatické plicní fibrózy.

Při poslechu plic lékařka zaznamenala tzv. krepitus, jenž je typickým znakem IPF. Foto: Profimedia.cz
Závažné onemocnění plic jí lékařka odhalila včas, správná léčba ho zpomalila

Vzhledem k tomu, že stejnou chorobou trpěl i bratr paní Jiřiny, jí lékařka doporučila navštívit plicního lékaře, aby provedl podrobnější vyšetření.

„Tehdy jsem ještě nepociťovala žádné významné příznaky onemocnění. Občasné zadýchávání jsem spíše přičítala kilogramům navíc, které jsem po odchodu do důchodu měla,” vysvětluje paní Jiřina.

Proto se ani nepozastavila nad tím, když jí pneumolog sdělil, že má plíce v pořádku. „Byla jsem vlastně ráda, když mi lékař řekl, že jsem v pořádku, protože jsem kvůli bratrovi, který nemoci před pěti lety podlehl, věděla, co je to za nemoc a jak může skončit,“ dodává.

Její praktická lékařka tomu ale moc nevěřila, a proto si ji při další návštěvě opět poslechla, a protože krepitus stále slyšela, poslala ji tentokrát na plicní oddělení přímo do benešovské nemocnice.

Tamní lékař po sérii vyšetření potvrdil podezření na IPF a odeslal paní Jiřinu do specializovaného centra v Thomayerově nemocnici v Praze. Tam jí lékaři provedli další vyšetření a diagnózu IPF bohužel potvrdili, okamžitě i nasadili nejmodernější tzv. antifibrotickou léčbu, což sama pokládá za velké štěstí. Její bratr totiž musel na pojišťovně každé tři měsíce složitě žádat přes paragraf 16, aby léky získal.

I díky včas zahájené léčbě se podařilo u paní Jiřiny onemocnění výrazně zpomalit. Kromě občasného zadýchávání se tak cítí zatím velmi dobře.

„Při procházkách se musím do kopce občas zastavit, abych nabrala dech, ale jinak nemám pocit, že by mě nemoc výrazně omezovala,“ popisuje.

Na důchod si s manželem přestavěli chatu na rodinný domek a odstěhovali se z Prahy. Bydlí na kraji vesnice, kde mají klid a blízko do přírody. „Žijeme skoro na samotě a mezi větší množství lidí zavítáme v podstatě, jenom když jedeme na nákup,“ vysvětluje paní Jiřina.

Její život tak příliš neovlivnila ani koronavirová epidemie. Jen se vzhledem k vysokému riziku nechala, hned jak to bylo možné, očkovat. Obě vakcíny zvládla bez jakékoli nežádoucí reakce.

Idiopatická plicní fibróza poškozuje plicní sklípky, jizví je – bere plochu k dýchání, plíce tuhnou a člověk se nemůže nadechnout. Postup nemoci zpomaluje léčba, která je v tuzemsku hrazena sedm let. Pacienti se k ní však často nedostanou, protože se nemoc odhalí pozdě.

Projevy idiopatické plicní fibrózy lékaři často zaměňují za chronickou obstrukční plicní nemoc či srdeční selhání. Nemoc se ohlašuje zprvu nenápadně, člověk se začne zadýchávat do schodů, později i při chůzi či hovoru, v pokročilém stadiu má pocit nedostatku vzduchu při běžných denních činnostech. V závěru věnuje veškerou energii tomu, aby se nadechl.

Bez správné léčby přitom idiopatická plicní fibróza výrazně zkracuje život pacienta. S léčbou se průměrné přežití nemocných může prodloužit na dvojnásobek. Více informací na www.plicnifibroza.cz.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků