Nejčastějším infekčním onemocněním cestovatelů je žloutenka typu A, kterou každý rok onemocní 10 miliónů lidí. Vysoce rizikovou oblastí je Ukrajina a Rusko‚ Asie a Jižní Amerika. Vyšší nebezpečí nákazy existuje i v Turecku a severní Africe. Přesto, že uvedená čísla jsou alarmující, až 60 % turistů cestujících do těchto zemí není proti tomuto onemocnění dostatečně chráněno.

Žloutenka typu A se přenáší nejčastěji kontaminovaným jídlem a vodou

Vstupní branou viru žloutenky A jsou ústa. Velmi odolný virus VHA se nejčastěji přenáší kontaminovaným jídlem a vodou. Je častý v oblastech s nízkou hygienou, ale objevuje se např. i v luxusních hotelech. Vysoké riziko na cestách představuje mimo jiné voda z kohoutku, kostky ledu, plody moře, saláty, neoloupané a neomyté ovoce a zelenina, nedovařené maso, nepasterizované mléko, zmrzlina. Proto: "Uvařte, oloupejte nebo rovnou zapomeňte!" Alarmující je i to, že virus VHA je značně odolný a může po dlouhou dobu přežívat například v mořské vodě!

Nejrozšířenější žloutenkou je typ B

Rozšířenější a zároveň více nebezpečnou je žloutenka typu B, se kterou se můžete na cestách také potkat. Způsobuje jí virus žloutenky B (VHB), jenž je stokrát nakažlivější než virus HIV. K nákaze totiž stačí, aby se do těla dostalo mikroskopické množství infikované tělní tekutiny, např. krve. Celosvětově ve svém těle virus žloutenky typu B nosí až 400 miliónů lidí, v České republice bylo v roce 2005 asi 50 000 chronických nosičů.

A jak se žloutenka projevuje?

Mezi nejčastější příznaky patří horečka, zežloutnutí pokožky, únava, nechutenství, nevolnost, zvracení, bolesti břicha a kloubů, tmavá moč a světlá stolice. U některých lidí se ale neprojevují, a tak často virus nevědomky přenášejí na další osoby v jejich blízkosti.

Nejúčinnější a nejjistější ochranou proti žloutence je proto prevence v podobě očkování. Jednoduchým řešením je kombinovaná vakcína Twinrix účinná proti oběma typům žloutenky, A i B, kterou předepíše zájemcům o očkování každý praktický lékař. Můžete tak "zabít dva viry jednou ranou" a získat ochranu proti oběma zmiňovaným typům hepatitidy na celý život po pouhých třech návštěvách u lékaře.

Zatímco k žloutence přijde člověk během okamžiku, následná léčba je časově náročná, komplikovaná, nákladná a nepříjemná. Vždyť jen samotný pobyt v nemocnici na infekčním oddělení a s ním další spojená léčba v domácím ošetření nikoho psychicky nepovzbudí. Léčbu navíc zpravidla doprovází řada nežádoucích a nepříjemných účinků (chřipkový syndrom, únava, průjmy, zvracení, atd.), které mohou trvat i několik měsíců, a konečný efekt nelze předem odhadnout.