Vědecký tým se zaměřil na obtíže při přenosu signálů v hippocampu. Tato oblast mozku hraje významnou úlohu při učení a je spojena s pamětí. Vedoucí týmu Tallie Baramová uvedla, že ztráta poznávacích funkcí v pozdějším věku je důsledkem genetických faktorů a vlivů vnějšího prostředí.

"V současnosti nelze změnit genetické uspořádání člověka. Proto je smysluplné ovlivňovat odpovídajícím způsobem účinky prostředí, například dětský stres," prohlásila.

Badatelé vyvolávali stres u krys a jejich mláďat tím, že jim nedávali dost materiálu pro stavbu hnízd. Mláďata sice první stresové zážitky překonala, ale uprostřed života se u těchto zvířat projevily příznaky ztráty paměti.

Když byla pokusná zvířata ještě starší, problémy s pamětí u nich byly zřetelnější a nastávaly rychleji než u těch zvířat, která v prvních týdnech života nebyla stresu vystavena. Analýzami se poté prokázaly poruchy v komunikaci mezi buňkami v hippocampu.

Ve studii, kterou loni uveřejnila Organizace Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO), se uvádí, že více než 50 procent všech dětí vyrůstá ve stresujících podmínkách. Vztah mezi stresem v raném dětství a narušením poznávacích funkcí byl studován už v minulosti. Tuto souvislost však dosud nebylo možno z etických důvodů prokázat při experimentech s lidmi.