K návštěvě dermatologa, který by se na znaménko podrobně podíval, potřebovala žena nejprve doporučení běžného lékaře. V jejím okolí se ale nenašel žádný odborník, který by byl ochoten se tím vůbec zabývat.

„Jsem si vědoma, že se mi tělo snaží říct, že něco není v pořádku,“ napadalo Catherine v té době stále častěji. „Snažím se tělo poslouchat, ale žádný z odborníků nechce poslouchat mě,“ uvedla pro Women´s Health magazine. Její obavy dospěly tak daleko, že dokonce došla na pohotovost. Lékaři jí tam ale řekli, že se bradavicemi nezabývají.

„Myslím, že je to rakovina, ne bradavice,“ oponovala. „A oni mi řekli: 'Je nám líto, ale s tímhle si my tady neporadíme.' “ Po mnoha neúspěších Catherine dorazila do vzdálené nemocnice, kde se nenechala odbýt. Po šesti dnech, během kterých jí lékaři z nohy odstranili celý nevzhledný útvar, bohužel potvrdili to, čeho se bála - jednalo se o rakovinu. Od prvního nálezu po diagnózu uběhlo celých devět měsíců.

Dermatologické pouště

Catherine, která se s rakovinou stále potýká, protože se jí během čekání na diagnózu rozšířila do dalších částí těla, bohužel není jediná, která se setkala s podobným problémem. Tisíce dalších Američanů žijí jako ona v lokalitách, kterým se říká 'dermatologické pouště'. Jde o oblasti, ve kterých je v nemocnicích i soukromých praxích závažný nedostatek odborníků – dermatologů.

Po své zkušenosti Catherine všem radí, aby nečekali a vyhledali odborníka co nejdříve, jakýmkoli způsobem. Mnozí si tak možná ušetří podobné trápení, kterým si ona sama prošla.