Jenže lékaři se shodují: každý dospělý člověk by měl ideálně během celého dne vypít dva až tři litry tekutin. „Pokud je však velké vedro či sportujeme, toto množství se dále navyšuje,“ říká profesor Zdeněk Zadák, vedoucí Centra pro výzkum a vývoj Fakultní nemocnice Hradec Králové.

„Když nepijeme, hrozí celková dehydratace organismu, která je nebezpečná právě svým nepozorovaným nástupem. Pocit žízně přichází pozdě, v okamžiku, kdy už je organismus dehydrovaný,“ soudí profesor.

V létě se díky stoupajícím teplotám více potíme a i dechem vydýcháme formou páry množství tekutin, s nimiž ztrácíme i velmi potřebné minerály, které je třeba doplňovat.

Podrážděnost, malá koncentrace

Když budeme v horkých letních dnech příjem tekutin a minerálů zanedbávat, mohou přijít zdravotní komplikace. V první řadě nám tedy hrozí celková dehydratace organismu.

Mezi nejčastější projevy patří:

  • bolesti hlavy
  • podrážděnost
  • snížená schopnost koncentrace
  • únava

Také mírná dehydratace může zvýšit riziko vzniku infekcí močových cest a ledvinových kamenů. Pokud pijeme málo, může to mít negativní vliv na naši fyzickou i psychickou kondici. Když nebudeme doplňovat důležité minerály, může to mít za následek křeče v nohou, ztrátu energie, silnou únavu, opět bolesti hlavy a horší schopnost regenerace.

Existují různé způsoby doplňování minerálů, ale ty přírodní bývají tou nejlepší variantou. Proto je doplňování tekutin a minerálů prostřednictvím minerálních vod pro lidský organismus velmi výhodné.

Přírodní minerály jsou nejlepší

Minerální látky jsou v nich obsažené ve formě, která je pro naše tělo velmi dobře vstřebatelná, a jejich využitelnost tělem je vysoká. Doplňovat tekutiny je navíc důležité pravidelně – měli bychom pít po menších dávkách, ale zato častěji.

Profesor Zadák zmiňuje minerální vodu jako jeden z nejlepších zdrojů, kterými lze hořčík do organismu doplnit.

„Hořčík je ideální v přirozené formě, tedy formou stravy a pití. Ve stravě je hořčík hojně zastoupen například v zelené listové zelenině, celozrnných výrobcích, luštěninách a oříšcích. Lépe než z potravy se však hořčík vstřebává z vody, kde je přítomen ve formě iontů, a má proto vyšší biodostupnost než magnesium v potravinách. Ideálním zdrojem hořčíku tak může být minerální voda, která hořčík obsahuje v dobře dostupné formě, a příjem magnesia si lze velmi snadno kontrolovat na základě údajů z etiket,“ říká profesor.

Pří fyzické zátěži je ztráta větší

Při sportování se v těle vytváří nadbytečné teplo, a aby nedošlo k přehřátí organismu, tělo se ochlazuje pocením. Spolu s potem ale z těla odchází velké množství důležitých minerálů (hořčík, sodík, draslík, vápník) a stopových prvků, které je nutné průběžně doplňovat. Během sportovních aktivit tak můžeme například ztrácet až 2,5 g hořčíku v jednom litru potu.

MUDr. Petr Homoláč tvrdí, že při každé tělesné aktivitě – tedy svalové práci – vzniká teplo a celý organismus se otepluje. Pro normální biochemické procesy je optimální stálá teplota našeho organismu, která je okolo 37 stupňů.

„Pro snížení teploty využívá náš organismus pocení, při kterém voda, která se odpařuje, ochlazuje povrch těla. Při pocení ale také ztrácíme minerální látky, a to zejména sodík, což může mít neblahý vliv na metabolismus celého organismu. Část vody ztrácíme i při vydechování vodních par při respiraci, která se také mnohonásobně zvyšuje při zvýšené tělesné námaze. Ztráta tekutin pochopitelně závisí i na teplotě okolí,“ soudí lékař.

Sport a hořčík

Důležitost hořčíku při sportu vysvětluje i profesor Zadák. Mimo jiné tím, že celková dehydratace organismu hrozí už po jedné hodině sportování.

„Tělo při sportu začíná ztrácet značné množství vody ještě před pocitem žízně a pro netrénovaného sportovce jsou tak prvotní varovné signály hrozící dehydratace často málo rozpoznatelné.“

Doporučuje při výběru způsobu doplňování minerálů v létě a při sportu vsadit na minerální vody se slabou, střední či silnou mineralizací.

„Ve vedru a pro rekreační sportovce je nejvhodnější pití slabě až středně mineralizovaných vod, aby potřeba doplnění minerálních látek byla dostatečně naplněna,“ nabádá profesor.

Alkohol vodu v těle nedoplní

Je dobré v létě pít alkohol jako náhražku za vodu, třeba pivo? Samozřejmě že jedno pivo nebo dvě deci suchého vína denně dospělému zdravému člověku neškodí. Ale větší množství už může mít vliv na náš pitný režim, protože paradoxně odvodní organismus.

„Alkohol vede k vazodilataci, tedy roztažení cév a zvýšenému pocení. Navíc ovlivňuje hormon, který reguluje koncentraci moči, a tedy její vyloučený objem. Po alkoholu se chodí více močit a ráno máte žízeň. Proto je alkohol v horkém počasí nevhodný nápoj a může vést až k dehydrataci organismu,“ vysvětluje nefrolog profesor Vladimír Teplan. Podle něj v letních měsících, kdy jsou dlouhá vedra a dusna, dochází k pocení a k velkým ztrátám soli.

„Sůl, především sodík, je v potu i v moči a je potřeba doplnit. K tomu je ideální minerální voda, hydratace minerálkou odpovídá totiž složení toho, co jsme ztratili. Když budeme doplňovat čistou vodou, musíme čerpat sůl z potravy. Když pijeme minerálku, je to ideální pro to, abychom udrželi vyrovnanou rovnováhu minerálů a vody.“

Nutná rovnováha

U zdravého člověka existuje rovnováha mezi příjmem a výdejem tekutin, aby byla zachována minerálová a iontová bilance.

„Čím víc pijete, tím víc tekutin byste měli ztrácet a obráceně. Rovnováha má být kolem dvou, dvou a půl litru za den v případě, že člověk neztrácí tekutiny pocením, průjmem atd.,“ tvrdí odborník.

Na otázku, co je důležitější, zda „kolik pijeme“, nebo „co pijeme“, soudí: „Obě složky jsou významné, každá ze svého aspektu a nelze je oddělit. Objem je důležitý, protože ztrácíme vodu. Ale složení také, protože ztrácíme minerály.“

Dodává, že jestli je nápoj oslazený, nebo ne, není z tohoto aspektu tak významné.
„Slazené nápoje mají význam z hlediska příjmu energie navíc, což může vést k pozvolnému rozvoji obezity,“ říká Teplan.