Matka čtyřleté dívky si nepomyslela, že by se v jejím věku mohlo objevit něco tak nepříjemného, jako je rakovina. Když se tak stalo, začala bojovat s časem a ihned nastoupila do nemocnice na chemoterapii.

Jelikož ale nikdy v tento druh léčby příliš nevěřila, rozhodla se s ní skoncovat. Raději chtěla trávit čas s dcerou. „Nikdy jsem v účinky chemoterapie moc nevěřila. Při jejím podstupování jsem navíc měla pocit, jako bych bojovala s chemoterapií a ne s rakovinou, bylo mi zle, moje tělo to nezvládalo. A tak jsem skončila,” uvedla pro Dailyrecord.

„Jednoduše jsem nechtěla, aby mě dcera viděla zničenou. Přesně tak jsem při chemoterapii vypadala. Bez chemoterapie to půjde taky, budu bojovat tak dlouho, jak to jen půjde,” dodala.

Špatné dýchání a rodinná anamnéza

Paula se začala cítit špatně zhruba před rokem v dubnu. Špatně se jí dýchalo, problémy neustupovaly, a tak zašla k lékaři. Ten jí potvrdil rozsáhlý zápal plic.

Její otec zemřel v padesáti letech na rakovinu plic, a tak bylo nasnadě zjistit, zda se nejedná o podobný problém. Po problémech se nakonec lékaři rozhodli ženě kousek plíce chirurgicky odstranit. Při bližším zkoumání zjistili, že se v plíci nacházely dva malé nádory.

Chvíli to i po nedokončené chemoterapii vypadalo dobře, ale v březnu letošního roku se potíže vrátily, a lékaři zjistili, že se nemoc rozšířila do celé oblasti plic. „Lékaři mi potvrdili to nejhorší. A protože jsem nechtěla podstoupit léčbu, která podle mě jen víc ničí moje tělo, dávají mi čtyři až šest měsíců života. Vyděsilo mě to, a tak jsem znovu nastoupila na chemoterapii, ale možná už je pozdě,” popsala mladá žena.

Chemoterapii vzdala

Jelikož ale léčbu opět nezvládala, a to po psychické i fyzické stránce, znovu ji po několika sezeních vzdala. Nejhorší pro ni bylo uvědomění, že právě ona, která se celý život stravovala zdravě, pravidelně cvičila a jen příležitostně kouřila, měla tak mladá rakovinu plic.

„Mám prostě smůlu. Lékaři mi řekli, že je to genetické. A že moje kouření, byť jen občasné, bylo nejpravděpodobnějším spouštěčem rakoviny,” dodala.

„Nechci, aby mě někdo odsuzoval. Vím, že umřu, ale budu bojovat, co nejdéle to půjde, s pomocí přírodní medicíny. Chemoterapie možná pomohla někomu jinému, mě by ale zničila. A tak žiju každý den co nejlépe, bojuji za sebe, svou dceru a rodinu. Nechci, aby si mě moje malá dcera pamatovala jako zničenou trosku, kterou jsem byla při chemoterapii. A tak jsem doma, a zatím žiju, a bojuju,” dodala nakonec.