Sedmadvacetiletý učitel matematiky Tom O´Neill sám o sobě tvrdí, že ho jen tak něco neskolí. Běžné chřipky, která ho potká kvůli jeho častému kontaktu s dětmi i několikrát do roka, se tak příliš nebojí, a většinou si s ní nějak poradí.

Poslední setkání s tímto onemocněním si však bude ještě dlouho pamatovat, po boji s ním se totiž musel učit znovu chodit.

Celý problém se přitom začal odvíjet podobně jako kdykoli dříve. Tom si „přinesl” domů rýmu a kašel od jednoho ze svých žáků. Nebylo mu zrovna dvakrát dobře, ale jelikož začal včasnou léčbu a podporu pomocí vitamínů a léků, věřil, že se vše brzo spraví.

Tentokrát se to ale nelepšilo, naopak jeho stav se po několika dnech rapidně zhoršil. Jednoho dne se Tom vzbudil s tím, že nemůže hýbat nohama. Ochrnutí se navíc rozšiřovalo do dalších částí těla.

Guillain-Barrého syndrom

Následoval rychlý převoz do nemocnice, kde lékaři zahájili nejen boj o záchranu jeho života, ale také bylo potřeba zjistit, proč jeho tělo tak rychle rezignovalo. Po řadě testů konečně zjistili, kde je zádrhel. Tom bojoval s velmi vzácnou nervovou chorobou, byl u něj zjištěn tzv. Guillain-Barrého syndrom.

Jde o autoimunitní onemocnění, které postihuje nervovou soustavu, a většinou je způsobeno vážnou infekcí. Při rychlé léčbě je velká pravděpodobnost, že postižený pacient získá zpět svou plnou mobilitu. Podobně tomu bylo i u Toma, který se ihned, jak to bylo možné, začal učit znovu chodit a dokonce se znovu chystá vrátit do práce.

Po několika dnech, kdy nebylo Tomovi dobře, začal ztrácet cit v rukou i nohou, až nakonec skončil paralyzovaný a v kómatu v nemocnici.

Po několika dnech, kdy nebylo Tomovi dobře, začal ztrácet cit v rukou i nohou, až nakonec skončil paralyzovaný a v kómatu v nemocnici.

FOTO: Profimedia.cz

„Začátek byl jako každý jiný. Měl jsem ošklivou rýmu a kašel. S manželkou jsme dokonce vtipkovali, že mě zase přepadla další ´mužská rýmička´. Navštívil jsem i pár odborníků, kteří mi do jednoho řekli, že je to jen viróza,” svěřil se pro Daily Mail Tom.

„Celý život jsem byl zdravý a v pohodě. Dělám celou řadu sportů, jsem fyzicky aktivní. Málokdy bývám vážněji nemocný, tentokrát jsem ale dostal zápal plic a poté se u mě rozvinul GBS,” vysvětlil.

Rychlá ztráta pohyblivosti

„Nejhorší bylo, že jsem ztrácel pohyblivost. Začalo to v prstech na rukou a nohou, pak se to dále rozšiřovalo do nohou a předloktí. Nakonec jsem se dostal do bodu, kdy jsem byl najednou téměř celý ochrnutý, sotva jsem lapal po dechu. Musím říct, že z prvních dní v nemocnici si toho moc nepamatuju. Sestry mi říkaly, že jsem byl jeden z nejhorších případů, který kdy viděly, co se průběhu týče, ale také nejlepší v tom, jak rychle jsem získal zpátky svou pohyblivost,” popisuje Tom.

Problémy začal mít počátkem října minulého roku. Po týdnu, kdy se jeho stav nelepšil, si vzal v práci volno, aby si odpočinul, ale ještě ten den se jeho stav zhoršil a on se přestal pomalu hýbat.

Hned poté byl hospitalizován v nemocnici, kde mu lékaři dali sedativa a Tom zůstal v kómatu. O dva měsíce později, kdy už bylo jasné, že nemoc porazil, ho čekala ale další těžká zkouška – rehabilitace a cvičení, které mu mělo pomoci naučit se znovu chodit.

Nemocnici opouštěl po svých na svatého Valentýna. „Promeškal jsem první Vánoce se svou dcerou, dostal jsem se ale domů na její narozeniny. Moje žena, dcera a moji studenti byli všichni motorem, který mě poháněl. Oni byli mou motivací, proč jsem se chtěl vrátit zpátky do normálního života a zapomenout na noční můru, která mě potkala,“ uvedl Tom.

I jeho žena si oddechla. „Musím uznat, že odteď už nebudeme i lehkou chřipku podceňovat. Chvíle, kdy jsem viděla manžela, jak se nemůže hýbat, a když ležel v kómatu v nemocnici, byly ty nejhorší v mém životě. Jsem ráda, že se z toho všeho dostal a může vést znovu plnohodnotný život,“ uzavřela paní O´Neillová.