Podle odborníků hrají u tohoto onemocnění roli hormony, genetika, vlivy zevního prostředí (například jako reakce na očkování nebo po kontaktu sliznice s nějakou chemikálií) a bakteriální infekce.

Z ničeho nic tak dochází k situaci, že se ve tkáních hromadí zánětlivé buňky, ze kterých vznikají granulomy (vleklé ohraničené záněty vytvářející uzlík z nově tvořené, charakteristicky zrnité tkáně).

Nejčastěji sarkoidóza napadá lymfatické uzliny, plíce, kůži, svaly, oči, ale i srdce či nervovou soustavu, což může být velmi závažné. Akutní forma nemoci se projevuje horečkou, zánětem podkoží (který se projevuje tvrdými, červenými a hlavně bolestivými ložisky), zánětem oční duhovky, bolestmi a otoky kloubů, především kotníků.

Dost často se jedná o kombinaci těchto příznaků či naopak nemoc proběhne nenápadně, kdy se nemocný cítí „jen” unavený, slabý, více se potí, pokašlává nebo ho trápí dušnost. Všechny příznaky lze přičíst i běžnému nachlazení či chřipce.

Potvrzení diagnózy

„Diagnózu pak obvykle potvrdí rentgen hrudníku, na kterém jsou patrné hilové a mediastinální uzliny. Tento nález je označován jako tzv. Löfgrenův syndrom, který je známkou příznivé prognózy onemocnění,” vysvětluje MUDr. Václava Bártů, PhD. z plicního oddělení v Medicon, a.s. Praha.

„Bohužel jednoznačně specifický test k potvrzení sarkoidózy dosud neexistuje. U aktivních forem může být zvýšena hladina enzymu konvertujícího angiotenzin (ACE) a hyperkalcémie. Potvrdit diagnózu pak může histologické vyšetření vhodně odebrané postižené tkáně s průkazem typických granulomů. U plicních forem je přínosné bronchoskopické vyšetření s provedením bronchoalveolárního výplachu a následným rozborem subpopulací lymfocytů,” dodává lékařka.

Léčba sarkoidózy není zcela jednoduchá

Jelikož není známa vyvolávající příčina, léčba se zaměřuje jen na imunitní systém. Při pokročilém postižení plic a mimoplicních formách sarkoidózy se podávají léky potlačující imunitu – kortikosteroidy, imunosupresiva.

Pokud je onemocnění zjištěno včas, kdy ještě nejsou postiženy plicní funkce, léčba se obvykle nepodává. Je totiž velká šance, že choroba spontánně během několika týdnů až měsíců odezní. Prognóza sarkoidózy je celkově příznivá, je jen malá tendence k recidivě.