V teplých měsících při pobytu v přírodě však uším hrozí i jiná nebezpečí. Která to jsou a jak se s nimi vyrovnat, vysvětluje MUDr. Jan Paska, zástupce ředitele pražské Nemocnice Na Homolce, který v této nemocnici byl přes dvacet let primářem oddělení ORL (ušní, nosní, krční).

„Nebezpečí je hodně a měli bychom na ně myslet, protože sluch je pro nás velmi důležitý,“ tvrdí doktor Paska.

Voda v uchu

Ve zvukovodu běžného anatomického tvaru voda po koupání nezůstává a problémy člověku nedělá. Šířka zvukovodu totiž umožňuje, aby voda spontánně vytekla. Potíže nastávají ve dvou situacích:

  • Když je zvukovod zúžen nahromaděným ušním mazem.
  • Když v něm tvoří překážku kostěné výrůstky.

Ve zdravém uchu se „špunt“ z ušního mazu (tzv. cerumen) nekumuluje. Kůže zvukovodu má samočistící schopnost a dopraví maz vždy ke vchodu, kde se setře po koupání ručníkem.

Ovšem ve chvíli, kdy je tento transport narušen, vznikne cerumen a zvukovod se zužuje. „Po vniknutí vody do ucha se ucpe i zbytková štěrbina u cerumenu, a to způsobí zalehnutí ucha,“ říká doktor Paska.

MUDr. Jan Paska z pražské Nemocnice Na Homolce

MUDr. Jan Paska z pražské Nemocnice Na Homolce

FOTO: Václav Pergl, Právo

Voda díky svému povrchovému napětí v úzkém prostoru drží a sama nevyteče. Proto dr. Paska pacientům stále opakuje známou poučku, že se ucho v hloubce nemá čistit. Nejen že se tím může vytvořit mazový „špunt“, ale snadno si lze přivodit také úraz.

Kvůli působení stejného mechanismu nevyteče voda z ucha ani tehdy, kdy je zvukovod zúžen kostěnými výrůstky. Ve svém důsledku vlhkost ve zvukovodu způsobuje záněty zevního zvukovodu. Jeho rozšíření vyžaduje operační zákrok.

Dunění diskoték

Kdo bude na diskotéce pobývat poblíž silného reproduktoru, poškodí si sluch pravděpodobněji než ten, kdo bude od zdroje hlučné hudby co nejdál. Jen pro srovnání:

  • 10 decibelů má sílu šumění listí v lese.
  • 60 dB má normální konverzace.
  • 90–100 dB duní do uší hudba jeden metr od diskotékového reproduktoru.

„Kdo si chce své uši chránit, ať se řídí obecnou zásadou: prostředí, v němž není kvůli hluku možná normální konverzace s partnerem, je již škodlivé,“ nabádá doktor Paska.

Tlak v letadle

V letícím letadle je organismus vystaven nižšímu tlaku vzduchu než obvykle, asi jako ve vysokohorském prostředí v Tatrách. Vliv na člověka mají v tomto případě fyzikální zákony. Vzduch v tělních dutinách se vlivem nižšího tlaku rozpíná (tedy zvětšuje svůj objem), a pokud nemůže z tělních dutin volně uniknout, může to způsobovat problémy, doprovázené bolestmi.

„Uši o sobě dávají více vědět spíše při přistávání než při startu. Když letadlo klesá, vzniká přetlak z vnějšího prostředí. Pokud není Eustachova trubice schopna tento tlak vyrovnat, začne v uších bolet. Při startu, tedy při pohybu vzhůru, vznikají také tlakové rozdíly. Člověk je ale většinou zvládne lépe a vnímá je jen jako zalehnutí uší. U zdravých jedinců toto nečiní problém,“ soudí doktor Paska.

Potápění je bezpečné

Přestože sám je vášnivý potápěč a považuje tento sport při dodržení všech bezpečnostních opatření za bezpečný, vyjmenovává určitá onemocnění, která potápění znemožňují. Jsou to:

Špatná funkce Eustachovy trubice, zánět středouší, závrativé stavy, zúžený nebo nevyvinutý zevní zvukovod, nefunkční hrtan, prasklý ušní bubínek.

Akutní či chronická rýma, nosní polypy, deformita nosní přepážky, obrna lícního nervu, kompletní zubní protéza, opakující se zánět středního a zevního ucha, jednostranná porucha sluchu, těžká migréna.

Hmyz dupe

Živý hmyz, když se dostane k bubínku, způsobuje kuriózní situace: dupání po bubínku a mávání křídly, která se o bubínek otírají, dokážou vytvořit ohromný hluk, přičemž jedinec se chová pro okolí nepochopitelně - běhá, křičí, ale nikdo jiný nic neslyší.

Jedinou možností pro laika, jak dostat hmyz ven, je utopit ho. To znamená nalít si vodu do ucha. „Ideální je ovšem navštívit odborníka z oblasti ORL, který hmyz odstraní,“ uzavírá doktor Paska.