"Když koutkem oka uvidím, že z parapetu okna padá květináč, reflexivně jej chci chytnout. Avšak na poslední chvíli sám sebe zastavím, uvědomím-li si, že v něm není květina, ale kaktus," přirovnal mechanismus vědomého potlačování vzpomínek v mozku jeden z autorů objevu, Michael Anderson, k případu z běžného života.

Dobrovolníci dostali test, který obsahoval dvojice jednoduchých slov. Nejprve měli za úkol se je naučit, posléze měli říci první slovo a poté si měli vzpomenout na druhé slovo z dvojice nebo toto slovo potlačit. Vědci později test zopakovali a všimli si, že dobrovolníci měli více potíží vzpomenout si právě na ta slova ze dvanácti dvojic, která dříve měli potlačit.